Alpský jezevčíkovitý brakýř: pozor, neplést si s jezevčíkem

---

Historie Plemene

Původní zemí alpského jezevčíkovitého brakýře je Rakousko, kde byl již v období středověku využíván k lovu. Tehdy se ovšem jednalo o vyvíjející se formu, své charakteristické rysy získalo tohle plemeno až postupem času. Nespornou historickou zajímavostí je to, že v roce 1881 si tyto psy vzal s sebou na tažení Rudolf Habsburský, který v té době čelil velkému náporu Turků.

K uznání plemene alpský jezevčíkovitý brakýř došlo v Rakousku roku 1932, tehdy byl ale pojmenován trochu jinak, tedy alpsko-krušnohorský jezevčíkovitý brakýř. Ke změně jména došlo až v roce 1991 a plemeno bylo zařazeno do skupiny barvářů. V podstatě hovoříme o poměrně vzácně se vyskytujícím plemeni, které se příliš neprosadilo jako domácí společník. Přesto, že je skvělým pomocníkem při lovu, dnes při něm není až tolik využíván.

Stavba těla, popis

Tělo tohoto brakýře má kvalitní svalstvo, je přiměřeně dlouhé a na jezevčíka je poměrně robustně stavěné. Krk je svalnatý, končetiny rovněž silné a charakteristicky zkrácené. Hlava disponuje velmi dobrým klenutím. Oči vyzařují inteligenci a neustálou touhu po nezbedných kouscích, mají tvar oválu a nejčastěji tmavě hnědé zbarvení.

Skus je klešťový, případně nůžkový. Uši se vyznačují značnou délkou a tím, že jsou vysoko posazené a svěšené podél lebky. Ocas plemene alpský jezevčíkovitý brakýř je nesený dosti vysoko a svěšený, u kořeně je silnější základna, a ocas se zužuje směrem ke špičce.

Srst má hustou konzistenci, dokonale přiléhá ke kůži.

• Kohoutková velikost: 35-43 cm
• Hmotnost dospělých jedinců: asi 15 kilogramů
• Tito psi se dožívají věku kolem 14 let

Zbarvení

Zbarvení srsti alpského jezevčíkovitého brakýře by mělo být pokud možno černé nebo červené, s pálením.

Zdroj: Flickr

Charakteristické vlastnosti

Alpský brakýř se pyšní značnou inteligencí a díky tomu se dokáže rychle a snadno učit nové věci. Jeho povaha je celkově stabilní, sebevědomá a odvážná, na druhou stranu miluje všechny formy her a spoustu pohybu. Ideální je vzít ho tu a tam i na delší výlet do přírody. Ale pozor, rád prchá a utíká, mějte ho tedy raději na vodítku.

Co si jednou alpský jezevčíkovitý brakýř osvojí, to už do smrti nezapomene, což se každému chovateli hodí. Tohle plemeno je temperamentní, ale také velice vytrvalé. Při lovecké práci se může někdy chovat až příliš horlivě a k jeho menším neduhům patří také určitá paličatost.

Tento jezevčík se hodí do rodiny lidí, přesto, že je to plemeno méně známé. Vyznačuje se rovněž velice kvalitně vyvinutým čichem, ale ten ocení spíše lovci a myslivci. Své rodině bývá zcela oddán a k dětem se chová příkladně, pokud je s nimi v kontaktu již od mládí.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Kromě dostatku pohybu je důležité občasné kartáčování srsti alpských jezevčíkovitých brakýřů, to ale postačí pouze v období línání, jinak spíše tu a tam. Ideálním zaměstnáním pro tyto zajímavé lovecké psy je samozřejmě lovecký výcvik, ale vycvičí je i méně zkušený chovatel. Jsou odolní proti špatnému počasí, přes zimu je ale lepší umístit je do teplejšího výběhu a neponechávat venku.

Využití plemene

Původním využitím alpského jezevčíkovitého brakýře byl lov lišek, ale také nahánění jiné zvěře, zejména černé. Není příliš frekventovaným společníkem do lidské rodiny, i tak je to ale nesmírně zajímavé plemeno, které již díky své malé četnosti stojí za zkoušku. Navíce mu nečiní potíže hlídání.

Zajímavost

S klasickým jezevčíkem nemá alpský brakýř příliš podobných rysů, snad jen základní vzhled a nehodí se ani na norování. Je to přece jenom lovecký honicí pes, který vyniká skvělou prací i ve zhoršených klimatických podmínkách.