Barevní živočichové: Variace na zelenou

Dobro a zlo k sobě neodmyslitelně patří. V živočišné říši tomu není jinak. Jeden se narodí v šedém myším ,,obleku“, druhého zdobí pruhy a puntíky a ten třetí, ten má oděv posetý barvami s diamantovými odstíny. A tak není divu, že ti další zelenají závistí. Anebo jen zezelenali a už jim to zůstalo.

Ne nadarmo se proto říká, že právě ona zelená barva je spojena se závistí a žárlivostí. Soudě podle variací tělesných odstínů by se dalo dokonce tvrdit, že u některých přechází závist až v jedovatost. Báchorka však zůstane báchorkou a o tom, co je na ní pravdy, můžeme jen společně spekulovat. A proto zpátky do přírodního království!

Zastavme se právě u přírody, pověstné matičky všemocné. Pokud si vyzkoušíme metodu brainstormingu, zelený odstín jistě velké části účastníků daného experimentu asociuje právě přírodní krásu. Vždyť díky chlorofylu obsaženém v rostlinách, nás lesy, louky, stromy a květiny obklopují ze všech stran. Zelená je proto barvou přírody, rovnováhy, klidu. Zelená je je také barvou ekologie a enviromentalistických hnutí (např.Greenpeace). Důkazem její všudypřítomnosti a téměř ,,masového“ rozšíření je mimo jiné i skutečnost, že lidské oko je nejcitlivější právě na tuto barvu. Tento fakt je výsledkem evolučního vývoje na Zemi.

Matička příroda byla štědrá a nešetřila ani v případě dalších živých organismů. Do vínku dostala i spousta dalších živočišných tvorů. Jejich image nevypovídá o modelu špatného chování, ani jako,,trest“ za závist a  špatné charakterové vlastnosti daného druhu. Pozoruhodně vybarvené přírůstky zastupují plazí, ptačí či vodní říši. Inu, zelené maskování živočichy činí snadno přehlédnutelnými. Je proto zapotřebí dostatečné trpělivosti.

Zelená je barvou ještěrek. Felsuma zlatoocasá ( Phelsuma laticauda ) je drobný živočich z řádu gekonovitých. Tento rod se vyvinul na Madagaskaru. Dnes obývá ostrovy jihozápadní části Indického oceánu. Felsuma je pozoruhodná díky zářivému, až jedovatému zbarvení dozelena. Mnohdy je její kůže ozdobena červenými či modrými skvrnami. Díky své zářivosti se felsumy staly populárními terárijními zvířaty. Felsuma dorůstá 6,5 - 30 cm. Na rozdíl od ostatních gekonů je aktivní především ve dne, kdy mistrně šplhá po stromech a po hladkých materiálech.

Opakující se rytmický prvek podtržený zeleným odstínem lze nalézt u housenky Otakárka fenyklového (Papilio machaon). Tento kouzelný motýl patří mezi jedny z nejkrásnějších u nás. Půvab otakárka tkví především v barevné kresbě na křídlech. O krok zpět ve vývoji se dostaneme k housence motýla. Tělo housenky je vcelku nenápadně světle zelené doplněné černými proužky a oranžovými tečkami. Housenka pohybující se po listu je estetickým zážitkem, navíc připomíná umělecký objekt podobný šperku či náramku, který někdo ztratil v trávě. Otakárka fenyklového spatříme v místech  suchých strání stepního a lesostepního typu, zejména v Evropě Asii a Severní Americe. Řadíme jej mezi chráněné, ohrožené druhy.

Rosnička zelená (také rosnička stromová; Hyla arborea) je nejmenší žábou v českých poměrech. Měří totiž pouhých 3-5 cm. Obývá však téměř celé území Evropy. Kožní pigment rosniček reaguje na teplotní a vlhkostí změny, a proto je zbarvení těchto žab poněkud proměnlivé - mění se od světle zelené k tmavě zelené, nažloutlé, šedé nebo dokonce až na nahnědlé. Rosničky současně reagují na změny tlaku a tak rády skřehotají. Patří mezi přísně chráněný druh. Rosnička se umí pěkně maskovat, a to zejména v listí. V setrvalé poloze často připomíná drobný kámen.

Exotem disponujícím zeleným maskováním je netypický druh kukačky smaragdové (Asian Emerald Cuckoo). Tento druh patří mezi největší čeleď řádu kukačkovitých. Sídlí na východní polokouli. Je výborným letcem. Typickým znakem kukaček je hnízdní parazitismus. Část těla kukačky smaragdové je pokryta bílým peřím s černými pruhy, další část peří se nese v duchu smaragdově zeleného odstínu. Svým netradičním vzhledem kukačku na první pohled nepřipomíná.

Až děsivě působící mořský živočich, Muréna panamská (Gymnothorax panamensis), je nočním predátorem žijícím v tropických a subtropických mořích. Během dne zaléza do svého úkrytu, a proto lze spatřit jen její hlavu číhající z hnízda. Loví v lagunách a podél útesů Indonéských vod. Kořist často vycítí díky speciálně vyvinutému čichu. Kousnutí murén není jedovaté, ovšem připravy ve formě pokrmu působí člověku i náhlou smrt. Muréna panamská je zabarvena do svítivě zelené. Může tak připomínat i mořskou rostlinu.

Srst, kůže, peří. Zelená nabízí výtečnou schopnost maskování, a proto ji každý využívá po svém. V trávě, listí nebo na stromě, zelení živočichové jsou mnohdy nepostřehnutelní. Důležité je mít oči na šťopkách.

Zdroj: Flickr