Barevní živočichové: Variance na modrou

03. 04. 2012 Kateřina Barabášová Kouzelný svět barev a tvarů 5760x 0

Kdo nezná Milku, jako by nebyl. Lépe řečeno nezkusil výtečnou čokoládovou pochoutku přímo z alpských hor. Milka, označována také jako ,,modrá kráva”, je výjimečná svého druhu. O tom, zda je aristokratického původu, se ví pramálo. Taktéž není známo, kde přesně ji hledat.

A proto raději ponechejme čokoládovou krávu v pultech a regálech obchodů, tam kde jí lépe můžeme přijít na chuť. Nakonec by se daleké zaalpské putování za modrým stvořením mohlo stát jednou nekonečnou patálií. Avšak není třeba truchlit, Milka není jediným modrým tvorm! Známe jich hned několik. Vydejme se proto na strastiplné putování (nejen) do exotických končin. Teprve ty jsou pastvou pro oči!

Anglický idiom ,,feeling blue” (doslova ,,cítit se modře”) značí v překladu ,,být smutný”. Někteří tvorové ,,cítí modrou” opravdu na vlastní kůži. A nezdá se, že by z toho byli obzvlášť smutní. Kdepak ve vodě, vzduchu či na vzácných kamenech! Modrá se dnes nosí i na kožichu. A že je co závidět! Pod vodou či na suchu, srstí či křídly, prostupují četné odstíny modři celou živočišnou říši. Modrá byla vždy považována za barvu klidu, harmonie, souladu. Stala se posvátnou barvou egyptských bohů a v co se týče náboženství, samotná Panna Marie byla zahalena modrým pláštěm. Není proto divu, že ti, jež dostali modrou ,,do vínku”, jsou vždy vzácní a výjimeční.

Kupříkladu hvězdice modrá (Linckia laevigata). Hvězdice může připomínat vyhaslou hvězdu, spadlou z oblohy. A protože upadla do moře, přizpůsobila se podmořským podmínkám. Hvězdice žije v mělkých vodách Indického a Tichého oceánu, v Japonsku či na Hawaii. Konkrétně obývá korálové útesy, mělká dna moří, živné hrubé půdy či jemné písky. Díky své neobvyklé syté až svítivé modři je ve vodě nepřehlédnutelná. Vyskytuje se v podobách světlých i tmavých odstínů modré, místy s červenými puntíky. Existuje i ve variacích fialové či oranžové.

Vážka modrá (Pachydiplax longipennis) se vyskytuje především v USA. Ačkoliv latinský název ,,longipennis“ znamená ,,dlouhá“ křídla, křídla těchto vážek příliš dlouhá nejsou. Samice disponují krátkým břichem, díky kterému vypadají křídla o něco delší.

V opačných přírodních podmínkách žije korunáč Sclaterův (Goura scheepmakeri) z řádu měkkozobých ptáků. Korunáč je živočich konstitucí těla připomínající napůl bažanta, napůl slepici. Jeho peří však vypovídá o vznešeném aristokratickém původu. Korunáč disponuje modrým, rudým a bílým zabarvením. Hlava je pokrytá pery, která vytváří jemnou kresbu v prostoru. Pokrývka hlavy proto asociuje královskou korunu. Korunáči se vyskytují ve třech druzích, zejména na ostrově Nová Guinea. Sídlí v rozvodněných dešťových pralesích, v nížinách i podhůří do 500 m n.m.

Sytě modré zbarvení čichavce zakrslého (Colisa lalia) je taktéž nepřehlédnutelné. Čichavci během několikaletého chovu barevně zmutovali, a proto je dnes nacházíme kupříkladu ve formě červeno-oranžové, neonové a modré. Tato sladkovodní ryba patří mezi ostnoploutvé labyrintky, tedy rybky nadechující se nad hladinou. Čichavec zakrslý pochází z Přední Indie. Obývá místa Bangladéše, Asamu a Bengálska. Dorůstá asi 6 cm délky. Díky jeho výraznému zbarvení je často užíván jako návnada při lovu.

A co teprve pestrobarevní motýli! Typickým motýlem deštných pralesů je právě otakárek (Papilio ulysses). Populace tohoto druhu se vyskytuje na Nové Guinei, v Austrálii či na Šalamounových ostrovech. Odlesky zářivě modrých křídel lze spatřit již z dáli. Tito motýli spolu komunikují při letu, vytváří tak dlouhé řady. Zajímavostí může být i to, že samečci sají vodu s rozpuštěnými živinami z vlhkého písku.

Na vodě, na souši, ve vzduchu – modrá je všudypřítomná. Navíc tvar těla každého jedince zvyšuje povědomí o jeho originalitě a jedinečnosti.

hvězdice modrá