Papoušci se chlubí svým peřím

Hluční a pestří společníci. Takoví jsou papoušci z řádu ptáků. Dnes jich známe asi na 322 druhů. Obývají především tropické oblasti Austrálie, Tichomoří či Jižní a Střední Ameriky. Papoušky dělíme do tří samostatných skupin: toloriovití, kakaduovití a papouškovití. A že to jsou pěkní chytráci! Papoušci jsou jedni z nejinteligentnějších ptáků s vyvinutým koncovým mozkem.

Peří je typickým znakem ptactva. Plní řadu funkcí. Díky letkám mohou ptáci vzlétnout, ulovit kořist, či uniknout před nebezpečím. Současně má i termoregulační funkci. Udržuje určitou teplotu těla. Papoušci se nemusí chlubit cizím peřím. Postačí jim to vlastní. A že mají co předvést! Díky své pestrobarevnosti snadno naleznou partnera. Některé druhy disponují ochranným zbarvením, které jim umožňuje uniknout před predátory. A kde vzaly jejich kožíšky tak zářivou paletu? Umělcem je příroda. Dokonale uspořádané peří papouškům poskytuje barevnou rozmanitost. Pestrá barva opeření je udržována v dobrém stavu prachovým pudrem, který se vytváří v pudrotvorném peří. Jak je známo, papoušci mění peří každý rok. Tento proces, jenž trvá až několik týdnů, nazýváme ,,pelicháním“. Stará a poškozená pera jsou nahrazena novými. A co se týče kosmetické úpravy, musí být vždy perfektní. Jestli papouškovití jsou či nejsou ješitové, o tom se pramálo ví. Každopádně kdyby si pořídili zrcadlo, trávili by u něj dlouhé hodiny pročesáváním svého peří. Touto činností se navíc zbavují různých bakterií a blešek. Zkroucené peří je navíc obtíží při letu.

Proces pelichání závisí na faktorech, jakými jsou sezóna, kondice či věk ptáka. Vlasy šediví a peří stárne. Jednoduše se opotřebí a je vytlačeno novým. Přepeřování je spojeno s určitým ročním obdobím či s námluvami. Ptáci jsou na zimu vybaveni hustší peřovou vrstvou, v létě se musí uskromnit jen s tenkou pokrývkou. Stejně tak i kvantita peří závisí na věku. Mladá generace je opatřena jen nevýraznou pokrývkou, která jim pomáhá při maskování. Starší papoušci se pyšní pestrostí barev a svou škálou odstínů vábí protějšky v době páření. Co se týká papoušků, výměna peří probíhá v průběhu celého roku. Při pelichání neztrácejí schopnost létání, ani jim na těle nevznikají holá místa. S intenzivním pelicháním se často mění i povaha papouška. Někdy mu není moc do řeči a na hraní jej neužije. A je o to víc mrzutý, když jej svědí nové peří, jež právě roste. A tak si často hledá kamaráda mezi vrstevníky, se kterým (se) nejen rád podrbe, ale probere i svědící pera. Zajímavostí je i to, že kupříkladu žako papoušci reagují na změny tak citlivě, že si mohou svou chlupatou pokrývku těla sami vyškubat. A důvodem může být jen maličkost. Třeba si vymalovat pokoj, v němž papoušek žije, na jinou barvu. Pokud si chcete papouška naklonit i ve strastiplném období pelichání, jednoduše jej pošimrejte na hlavě. Na to se zaručeně chytí.

Pýcha, pytel, pysk, netopýtr,……pýřit se… čepýřit se! I papoušci se umí pěkně načepýřit! Zvedají chocholku, křídla, roztahují ocas, zaujímají výstražný postoj a rozzáří oči. Toto je známka celkového vzrušení, jež může vést k útoku či jen k obraně území. Každopádně je na místě vyklidit prostor.

Zdroj: Flickr