Birma: posvátná kočka atraktivního vzhledu

---

Historie plemene

Původ birmy je poněkud nejasný. Existují v podstatě dvě verze vzniku této kočky, která byla a je považována za posvátnou, především v Barmě. První možnost praví, že birmy pochází z jihovýchodní Asie, konkrétně z Kambodže. První pár byl přivezen do Evropy pravděpodobně roku 1919, jistým majorem Gordonem Russelem. Potomci této kočky se ovšem nedokázali příliš dobře přizpůsobit na britských ostrovech.

I proto byl v roce 1925 přivezen další pár z Barmy, který už je považován za pravděpodobnější předchůdce dnešních žijících birem. Další prameny ale uvádí, že toto plemeno je výsledkem práce francouzských chovatelů, a že v jeho krvi se vyskytují geny siamských koček. Každopádně se kočky birma rozšířily do většiny evropských zemí právě z Francie. V šedesátých letech byly dovezeny také do Spojených států amerických.

Stavba těla, popis

Birma se řadí ke kočkám s polodlouhou srstí, tělo má poněkud delší a protáhlé, na nízkých silných nohách. Končetiny se pyšní typickým znakem, tedy bílými ponožkami. Hlava je krátká, klínovitého tvaru, nesmí být zašpičatělá ani s perským stopem. Birmy mají vždy modré oči oválného tvaru, čím jsou tmavšího odstínu, tím lépe. Uši jsou vcelku malé se zakulacenými špičkami, lehce nakloněné dopředu.

U birmy lze pozorovat velmi bohatý límec a podobně huňatý ocas. Srst je celkově polodlouhá, hustá a má hedvábnou texturu. Podsada není příliš vyvinutá.

Dospělá kočka váží od 3 do 5 kilogramů, kocour je většinou výrazně těžší.

Zbarvení

• Černohnědé odznaky
• Modré odznaky
• Modře želvovinové odznaky
• Modře žíhané odznaky

Charakteristické vlastnosti

Birmy jsou kočky přátelské až něžné, rády odpovídají na oslovení člověkem jemných a tichým hlasem. Zajímavé je, že nosí svůj ocas poměrně vysoko vztyčený, čímž se podobají trochu veverkám. Především v oblastech Barmy byly považovány za posvátné. Je to možná dáno klidnou a empatickou povahou, skromností a dobrou snášenlivostí dospělého člověka, malých dětí i dalších zvířat.

Birma má ráda svůj klid a pohodlí. Toto plemeno není dosud tolik rozšířené, ale dalo by se považovat za perspektivní a jeho obliba se celosvětově zvyšuje. Ke koupi vás možná přinutí také nesporná elegance a atraktivnost kočky. Pro kocoury, kteří musí být mohutnější, je typická snaha dominovat, obecně pak jsou birmy velmi osobité. Někdy mohou působit až pohodlně a líně, ale dopřejte jim trochu toho odpočinku, vždyť jsou svaté.

Někdy se může stát, že bude birma poněkud vybíravá v jídle, což ale může způsobit především fakt, že je svým pánem rozmazlována. Na výstavách je vždy velkou hvězdou, ale zatím není až tolik chovaná i pro svou vysokou pořizovací cenu.

Březost, koťata

Koťata se rodí celá světlá, znaky se vybarví až později, kolem čtvrtého týdne života.

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet koťat: 2-6

Výchova, péče

Chov birmy je poměrně obtížný, především proto, že se musí používat pouze typičtí jedinci. Při křížení s jiným plemene se ztrácí mnoho charakteristických znaků, především pak bílé ponožky. Pro zlepšení kvality srsti nebo barvy očí tedy nelze použít jedince jiné rasy.  O srst je třeba pečovat poměrně intenzivně, alespoň dvakrát týdně ji pročesat a před výstavou nebo před letními změnami intenzitu ještě zvýšit a přidat také další péči v podobě očisty.

Zajistěte birmě spoustu zábavy doma i venku, je to kočka velice hravá a vynalézavá.

Tipy, zajímavosti

 Legenda praví, že v jednom indočínském klášteře žil ještě před Budhou jistý moudrý kněz, který vlastnil bílého kocoura Sinha. Jednoho dne na klášter zaútočili nepřátelé a mniši utekli do svatyně bohyně stěhování duší. Když se tam ocitli, starý kněz zemřel. V tu chvíli na něj vyskočil jeho milovaný kocour a stal se skutečný zázrak. Duše kněze se přemístila do těla zvířete a bílá srst kočky se rázem proměnila ve zlatou. Pouze tlapky zůstaly bílé, v místech, kde se dotýkaly mnichovy bílé hlavy. Dle očí bohyně se kočce zbarvily také oči do safírově modré. Právě světla birmy pak zářila směrem k jižní bráně kláštera a mniši podle toho pochopili, že musí bránu uzavřít, aby se loupeživé hordy nedostaly dovnitř. Povedlo se a Sinh se stal jejich zachráncem. Ve stejné době údajně změnily barvu také ostatní kočky chované v klášteře.