Permská dlouhosrstá kočka: postará se o domácí škůdce

---

Historie plemene

Plemeno permská dlouhosrstá kočka je poměrně mladé, vzniklo na počátku osmdesátých let minulého století ve Spojených státech amerických, konkrétně v Oregonu. Zde se narodila ve vrhu jistého chovatele koťata amerických nečistých koček, která byla lysá, ovšem ve věku kolem osmi týdnů se u nich objevila srst s náznaky kučeravosti. Na rozdíl od dalších koťat ve vrhu, tato měla srst velice hustou a jemnou na dotek.

Majitel dal jedné z těchto koček s rozdílnou srstí jméno Curly a během následujících 5 let se mu podařilo odchovat díky ní další kadeřavá, tedy rexovitá koťata. Ta se pak stala základem vývoje plemene permská dlouhosrstá kočka.

Stavba těla, popis

Permské kočky sice pochází z nečistých plemen amerických koček, přesto vypadají podobně, jako orientální kočky. Tělo je střední velikosti s kvalitními svaly ve všech partiích, dosahuje váhy od 3 do 6 kilogramů. Hlava působí na první pohled jako klín, zaujme vás na ní také výrazně vystupující čenich.

Zadní i přední končetiny jsou střední délky, dobře osvalené a potažené hustou srstí, tlapky mají výrazně kulatý tvar. Ocas permských koček je značně huňatý, někdy je u něj vidět takzvaný prapor, postupně se zužuje směrem ke špici.

Oči permských koček jsou dosti velké a výrazné, při tom jsou lehce šikmé. Uši mají široké nasazení, v základně slechů se pak nachází kadeřavé chloupky. Krk je protáhlý a nesený kolmo k tělu.

Srst dosahuje střední délky a je výrazně zkadeřená. Podsadu, která je velice bohatá, pak vytváří drobné prstýnky srsti. Permské kočky se rodí se srstí, ale brzy olysají a nová srst jim dorůstá až v pozdějších letech. Teprve pak získává svůj charakteristický hustý kadeřavý vzhled. Existují ovšem i varianty permských koček s kratší srstí.

Dlouhosrstá permská kočka je jediným rexovitým plemenem s dlouhou srstí, které je uznáno hned několika chovatelskými organizacemi. Které to jsou? Dosud především americká organizace TICA. Největší světová instituce chovatelů FIFe však toto mladé plemeno zatím neschválila.

Zbarvení

Jsou povoleny všechny barvy srsti a barevné odznaky.  

Charakteristické vlastnosti

Permské dlouhosrsté kočky mají celkové přátelskou povahu, navíc se velice rády tulí. Velmi rády si hrají a hledají si jakékoliv rozptýlení ve chvílích nudy. Tohle plemeno se řadí mezi kočky, které jsou klidné a hlasově se tolik neprojevují, což samozřejmě ocení mnozí chovatelé, včetně seniorů.

Permská kočka potřebuje neustále po něčem šplhat, pokud ji chováte v uzavřeném prostoru, tak ji zajistěte alespoň kvalitní škrabadla a šplhací pomůcky. Stále se jedná o velmi dobrého lovce, který dokáže nejen rychle běhat, ale také vysoko skákat, takže menší živočichové na zahradě budou v ohrožení. Permské kočky jsou skvělé na lov hlodavců, ale i jiných nepříjemných škůdců, takže jejich přínos v domácnosti nebude jen dekorativní.

Přes své lovecké schopnosti a značný pohybový rozsah, jsou permské dlouhosrsté kočky milé a často vás pohladí kočičím úsměvem. Také hedvábná kadeřavá srst vás bude přímo fascinovat a ihned po prvních dotecích si ji zamilujete.  

Březost, koťata

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 63 dní
• Počet koťat: 3-6

Výchova, péče

Velkou výhodou kadeřavé srsti permské kočky je to, že v podstatě nelíná. Péče o srst tak není až tolik náročná, kočky se dokážou čistit velmi dobře samy. Ale i tak neuškodí srst čas od času prokartáčovat a pročesat. O něco více pozornosti si vyžadují oči, uši, zuby a drápky, které je třeba pravidelně sledovat a v případě potřeby čistit nebo zakracovat.

Nedovolte, aby se tyto kočky nudily a zajistěte v interiéru dostatek hraček na provázku, míčků, šplhadel, škrabacích kmenů a dalších pomůcek, zpestřujících kočičí život.

Tipy, zajímavosti

 Gen rexovitosti je u permských koček natolik dominantní, že i v případě, kdy jsou k chovu přimíseny jiné kočky podobného rázu, zvítězí nakonec právě gen kudrnatosti a převážná většina narozených koček disponuje těmito znaky.