Seyšelská kočka: od siamky se liší bílými skvrnami

---

Historie plemene

Seyšelské kočky se řadí k mladým plemenům a jejich vznik se datuje do roku 1980. Původní chovy byly založeny ve Velké Británii, kdy byla jako hlavní předek zvolena siamská kočka. Výsledkem byla kočka podobná „siamce“, která ale měla navíc bílé skvrny. Ty se staly hlavním znakem, který činí z tohoto plemene samostatnou jednotku, odlišnou od koček orientálního typu.

Organizací FIFe bylo plemeno seychelská kočka uznáno až v roce 2006, byla zařazena konkrétně do čtvrté skupiny siamských a orientálních koček. Standardizace je stejná jako v případě kočky siamské, s tím rozdílem, že srst obsahuje nové prvky. V České republice se zástupci plemene objevili až po roce 2006, jedná se totiž o tvory, které můžeme označit za velice vzácné. Hlavní země výskytu jsou Anglie a USA.

Stavba těla, popis

Tělo seyšelské kočky je dobře osvalené, přitom ale štíhlé s dlouhými předními i zadními končetinami. Plemeno dosahuje střední velikosti a vyznačuje se trojúhelníkovitou hlavou, která je v profilu rovná. Uši jsou velké, pokud srovnáváme s tělem, jsou otevřené a posazené dosti hluboko.

Oči jsou mandlovitého tvaru, při pohledu zepředu je u nich viditelné mírné zešikmení. Barva očí by měla být modrá a co nejsytější. Ocas je poměrně dlouhý, u základny je široký a postupně se zužuje směrem ke konečku. Srst může být krátká, ale také delší, rozlišují se tedy „seyšelky“ dlouhosrsté a krátkosrsté. Struktura srsti je vždy hustá a jemná na dotek.

Zbarvení

Zbarvení je podobné jako u siamských koček, ovšem musí se zde objevovat bílá barva, konkrétně u výstavních koček by měla zasahovat alespoň do čtvrtiny plochy těla. Rozdělujeme tři základní varianty bílé skvrnitosti seychelských koček:

• Bikolorní- tělo je bílé minimálně ze čtvrtiny, může se jednat až o polovinu celkového zbarvení
• Van- tělo má bílou barvu, zatímco ocas a hlava mají zbarvení
• Harlekýn- hlava, nohy a ocas jsou zbarveny, bílá zaujímá polovinu až tři čtvrtiny plochy srsti

Charakteristické vlastnosti

Seyšelská kočka se vyznačuje velkou komunikativností, ale také temperamentem, což jsou rysy zděděné nepochybně po svých předcích, siamských kočkách. K tomu je velice inteligentní a dokáže se učit nové kousky. Ke svému pánovi chová značné pouto a není příliš vhodné nechat ji po delší dobu o samotě.

Dobré je chovat alespoň dvě seyšelské kočky, které už se společně dokážou zabavit a samotu pak snáší mnohem lépe. Jednou ze známých charakteristik tohoto plemene je také neustálá snaha být ve středu dění. Tyto kočky jsou jednoduše velmi zvědavé a zvídavé k tomu, nic je nenechá klidnými.

Podobně, jako siamské kočky, i seychelská varianta je dosti žárlivá. Tato vlastnost je v podstatě typická pro všechny kočky orientálního původu, a „seyšelka“ nezůstává v tomto směru vůbec pozadu.

Březost, koťata

Koťata se rodí čistě bílá, svou pravou barvu získají až v pozdějším věku.

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 63 dní
• Počet koťat: 3-6

Výchova, péče

O srst seyšelských koček se nemusíte zase tolik starat, bude stačit, když ji asi jednou týdně pročešete chovatelským hřebenem. Podobné je to také se starostí o drápky, čistotu očí a uší. Ani v tomto případě není potřeba být neustále ve střehu a očistu postačí provádět i jednou měsíčně nebo po delší době. Drápky si tyto kočky dokážou obrušovat samy, ale zábavné škrabadlo s odpočívadly a hračkami bude vhodným zpestřením.

Tipy, zajímavosti

• Mrouskání těchto koček může být někdy velice hlasité, až obtěžující. Není úplně vhodné chovat je například v paneláku, kde mohou výrazně rušit sousedy.
• V roce 2013 zvítězila se svou seyšelskou kočkou Wilda Narsil česká chovatelka Petra Jurutková, na výstavě v Aalborgu, oblíbeném místě pro setkávání mnoha chovatelů z celého světa.