Polodivoké africké plemeno sokoke pochází ze stejnojmenné oblasti nacházející se v Keni. Roku 1984 ho získala kanadská chovatelka Gloria Moeldrupová od své přítelkyně. Tato dáma žila v Dánsku a podařilo se jí dovézt do této země několik prvních jedinců, kteří byli odchyceni přímo v Sokoke.
Společně s dalšími dánskými chovateli pak založila paní Moeldrupová klub Sokoke. Cílem této skupiny bylo postupné rozmnožení koček a samozřejmě také uznání plemene za samostatné. Jejich chovatelské úsilí se setkalo s úspěchem a FIFe uznala plemeno sokoke za standardizované v roce 1993.
Do chovu jsou připouštěny pouze kočky odpovídající svými znaky plemeni, dováženému přímo z oblasti Sokoke ve východní Africe, jejich původ je oficiálně prokázán náležitými doklady. Elegantní a dle mnoha chovatelů také přítulná kočka sokoke se nejvíce rozšířila právě v Dánsku, i když i tam dosti sporadicky. Uvádí se, že je zde chováno jen několik málo desítek jedinců.
Pro svou finanční nedostupnost a velké nároky na prokazování původu zatím není sokoke v Evropě příliš rozšířena. Přesto je to vynikající domácí společník.
Sokoke patří k plemenům krátkosrstých koček s výraznou kresbou. Tělo je středně dlouhé a štíhlé, s dobrým osvalením. Kostra se jeví jako silná a dobře vyvinutá, stejně jako hrudník. Hlava má tvar klínu, je téměř plochá v profilu a v poměru k tělu působí malým rozměrem. Nos dosahuje střední délky a vyznačuje se mírně naznačeným stopem.
Oči sokoke jsou velké, daleko od sebe umístěné, ve tvaru mandle. Jejich zbarvení bývá od jantarové po světle zelenou, vždy by měly doslova zářit. Orámování očí je dosti výrazné. Uši jsou středně velké, se širokou základnou a lehce zakulacenými špičkami. Díky jejich vysokému postavení působí kočka, jako by byla neustále ve střehu. Na špičkách uší jsou žádoucí štětinky.
Ocas dosahuje střední délky, v nasazení je širší než směrem ke špičce. Srst sokoke je velmi krátká, těsně přiléhá k tělu, je lesklá, ale nikoliv hedvábná. Podsada je minimální, nebo zcela chybí.
Hmotnost dospělých koček sokoke se pohybuje v rozmezí od 3 do 7 kilogramů.
Základní barva srsti je teple písková až po odstíny meruňky. Černá kresba je sice podobná mramorování, ale dosti se od něj liší. Na boku těla probíhají podélné pruhy. Žádoucí je, aby se v tmavých partiích kresby objevovaly chlupy s tickingem, který dává plemeni sokoke jeho ráz. Nosní zrcátko je červené, tmavě rámované, polštářky tlapek pak mají černou nebo černohnědou barvu.
Sokoke je na první pohled kočkou, která působí poněkud divoce, ale to není tak docela pravda. Sice si zachovává na rozdíl od jiných plemen dosti svých původních instinktů, ale k člověku si postupně vybudovala velmi kladný vztah. Doslova miluje hlazení a také odpočinek na teplém lidském klíně. Ke svému pánovi může být dokonce až fixovaná a při změně majitele může dosti strádat. Velice dobře se snáší s dalšími zvířaty, zvláště pak jí dělá radost společnost dalších koček vlastního druhu.
Sokoke není nikterak agresivní, ale pokud bude zahnána do kouta, dokáže ukázat drápky i zoubky a jejich ostrost, stejně jako svou potlačenou divokost. Díky silným nohám je tato kočka výborným běžcem. Zadní nohy jsou o dost delší než přední, což umožňuje rychlejší běh a také nečekaně dlouhé skoky.
Toto inteligentní, aktivní a dosti temperamentní plemeno se dokázalo za poměrně krátký čas přizpůsobit chování v bytě a domácnosti a stala se z něj společenská kočka vítající jakoukoliv interaktivou se svým pánem a kočičími kamarádkami.
Srst Sokoke není až tolik náročná na ošetřování, stačí, když ji jednou za týden pročešete, případně uhladíte semišem. Uši je dobré pravidelně čistit kvalitními přípravky a zastřihují se drápky. Sokoke vyžaduje kvalitní krmivo s vyváženou nutriční hodnotou, jen tak bude celkově spokojená a zdravá.
O této kočce je velmi dobře známé, že miluje teplo, proto ji nechovejte příliš dlouho v teplotách nižších než 20 stupňů Celsia. Přesto, že má ráda vodu, nemusíte ji pravidelně koupat, snad jen před výstavou či jinou významnou kočičí událostí.
Sokoke připomíná geparda, žila především na stromech a dle dochovaných pramenů se živila převážně hmyzem. Svým vzhledem bychom ji mohli řadit někam mezi divokou kočku a kočku domestikovanou. Umí překvapivě dobře plavat a dokonce i lovit ryby.
Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se
17. 06. 2016
Kdo vede v anketě o nesnesitelném hmyzu v pokoji
V anketě jednoznačně vede Sršeň obecná, která předběhla dokonce i berušku! :-) Není se čemu divit. Kdo by se nebál tohoto 21-35 mm velkého...Více zde
22. 11. 2015
Vítězové soutěže: Poznejte živočicha
Děkujeme všem účastníkům soutěže: Poznejte živočicha na fotografii, která proběhla na facebooku. Gratulujeme vítězům k výhře...Více zde
01. 07. 2015
Od dubna letošního roku, přispívá na Živočicha svými články nový autor Petr Šopejstal. K dnešnímu dni vytvořil několik...Více zde
