Anglický špringršpaněl: oceníte ho při lovu i v rodině

---

Historie Plemene

Anglický špringršpaněl je společně se svým o něco menším druhem z oblasti Walesu, tedy velšským špringršpanělem, jedním z vůbec nejstarších loveckých plemen na celém světě. Jméno, které zní poněkud zvláštně, je pak odvozeno od jeho specifického způsobu lovu, kterým se odlišuje od ostatních španělů. Tím je lov do sítí, což je metoda objevena zřejmě již starodávnými Kelty. Ti tuto metodu nazývali „springing“.

Později se tito psi ale využívali také při lovu se sokolem, nebo společně s chrty a dalšími honiči. Po určitém čase se stal anglický špringršpaněl typickým představitelem slídiče a vyhledávače pernaté a menší zvěře. Z těchto psů se postupně vyvinuli ohaři a nakonec retrívři.

Za samostatné plemeno byl anglický špringršpaněl stanoven v roce 1800 v rodině chovatelů z anglického Shropshiru. O něco později, v roce 1812, založili první chovatelskou stanici a roku 1907 se pak dostalo plemeno také do USA. Po válce, podobně jako u jiných plemen, nastal úpadek a další zvýšení obliby se dostavilo až v 60. letech minulého století, kdy se postupně začal anglický špringršpaněl rozšiřovat po celém světě.

Stavba těla, popis

Tělo anglického špringršpaněla je silných proporcí, není příliš dlouhé, ani krátké. Hlava je středně dlouhá a poměrně široká, lehce se klene a má vyjádřený stop. Líce se vyznačují plochostí a obličejová partie je přiměřeně dlouhá vzhledem k lebce. Oči jsou střední velikosti, tvaru mandle, s živým a laskavým výrazem. Zbarvení očí je oříškové.

Uši jsou lalůčkovité, mají dobrou délku i šířku a přiléhají těsně k hlavě. Zuby disponují dokonalým nůžkovým skusem v silných čelistech. Krk je dlouhý a silně osvalený, bez volnější kůže, s lehkým klenutím. Hrudní končetiny se vyznačují kvalitními kostmi i dobrým osvalením. Pánevní končetiny jsou dobře stavěné, kolena a hlezna mají přiměřený sklon a stehna jsou širší. Tlapy jsou pevné, zavřené, okrouhlé, se silnými polštářky. Ocas bývá nasazení většinou nízkou, nikdy není nesený nad úrovní hřbetu.

Srst je charakteristická svou rovnou strukturou a odolností vůči vlhkosti, přiléhá těsně k tělu.

• Kohoutková výška dospělého psa je kolem 50 centimetrů
• Váha se pohybuje v rozmezí 20-25 kilogramů

Zbarvení

Zbarvení srsti anglického špringršpaněla může být játrově hnědé s bílou, černé s bílou, nebo se může jednat o kombinace každé z těchto barev s pálenými znaky.

Charakteristické vlastnosti

Angličtí špringršpaněli jsou považováni chovateli i lovci za jedno z nejvšestrannějších loveckých plemen. Jsou schopni velkého výkonu ve všech oblastech lovu a také ve všech přírodních podmínkách.

Anglický špringršpaněl je ale také výborným společníkem člověka, dokáže být velice klidný a ke své lidské rodině se chová s respektem a věrností. Pouze k cizím lidem se může občas chovat trochu odtažitě, nikoliv ale agresivně. Rád se učí nové dovednosti, ale také skotačí ve vodě, která je pro něj v podstatě přirozeným prostředím.

Tito psi jsou aktivní a vyžadují dosti prostoru pro své hrátky a zábavné kousky, vždy se projevují značnou inteligencí a schopností chápat povely svého pána. Většinou jsou poslušní, ale je třeba se jim dostatečně věnovat a nedovolit, aby se nudili. Také přítomnost pána je velmi vyžadována, jinak se jim stýská.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: 3-8

Štěňata by neměla být do 1 roku svého života přetěžována, mohl by být narušen správný vývoj kostí a šlach.

Výcvik, péče

Pro tyto špringršpaněly je výběh nutností, potřebují dostatek prostoru a také pravidelné vycházky, stejně jako pevnou ruku při výcviku. Když se s nimi ale zachází správně, stávají se z nich velmi učenliví jedinci. Vyžadují také pravidelné zastřihávání srsti uší, aby nedocházelo k nadměrnému znečišťování a vzniku zánětů.

Srst anglických špringršpanělů je dosti náročná na péči a kromě zastřihávání ve zmiňovaných partiích, musí být poměrně často pročesávána a čištěna, i když má částečnou samočisticí schopnost.

Využití plemene

Zpočátku byl anglický špringršpaněl využíván především k lovu skákavé zvěře, podle toho také jeho název, později se přeměnil spíše v lovce drobné a pernaté zvěře. Společně s dravými ptáky pomáhal při lovu zvěře se sítěmi, takový lov ale časem nahradily střelné zbraně, a tak se u něj vyvinuly také aportovací schopnosti.  

Zajímavost

Poprvé se pojmenování „springer“ objevilo v knize z roku 1576, která pojednávala o pozemních španělech. Nejednalo se ale již o striktní pojmenování plemene, ale o označení skokanských loveckých schopností.