Bavorský barvář: když zachytí stopu, nic ho nezastaví

---

Historie Plemene

Jedním z úplně prvních barvářských plemen byl hannoverský barvář, z něhož také vychází bavorský barvář. Snaha chovatelů byla zaměřena na psa, který nebude tak těžký a bude též pohyblivější, a tak se postupně vyvinulo plemeno bavorský barvář. Jeho předky byli kromě zmiňovaných barvářů z Hannoveru také němečtí brakýři.

O vznik tohoto plemene se nemalou měrou zasloužil baron Reichenhall, který již „hotové psy“ představil světlu světa roku 1870. Rok 1912 byl pro plemeno bavorský barvář významný, protože byl založen první klub chovatelů v Německu, pojmenován, jak jinak: Klub bavorského barváře. Také v ČR existuje podobné sdružení, známé jako Českomoravský klub chovatelů barvářů.

Bavorský barvář se měl stát psem, který bude bez obtíží zvládat i náročnější terén a v něm sledování teplé stopy zvěře. Buďto ji uštval, nebo nahnal směrem k lovcům. A k těmto loveckým účelům se bavorští barváři využívají dodnes, zvláště pak při lovu vysoké zvěře.

Stavba těla, popis

Bavorští barváři dorůstají střední velikosti, jejich stavba těla působí pružně a lehce. Tělo je při tom velmi výrazně osvalené a délka trupu je o něco větší, než je tomu u kohoutkové výšky. Zadní a přední končetiny jsou charakteristické svým kvalitním tvarováním a pěkným úhlem prohnutí.

Hlava tohoto psa je široká s kratší tlamou přecházející do špičatého čumáku. Oči jsou přiměřeně velké, mohou mít buďto tmavě nebo světleji hnědou barvu. Uši bavorského barváře se nachází vysoko na lebce, při čemž visí směrem dolů. Srst plemene je krátká a drsná na dotek, velmi dobře přiléhá k tělu. Ocas mají tito psi poměrně tenký, při tom ale dlouhý. Nejčastěji bývá nesený v mírném sklonu směrem dolů.

• Kohoutková výška psa: 47-52 cm
• Kohoutková výška feny: 44-48 cm
• Dožívají se věku kolem 13 let

Zbarvení

U bavorských barvářů jsou tolerovány různé odstíny hnědé, někdy do žluta nebo dokonce do červena. Povolený je rovněž bílý znak na hrudníku.

Charakteristické vlastnosti

Bavorský barvář může být stále považován za velmi zdatného lovce, v rodině člověka se ovšem chová většinou klidně a dobře poslouchá. Jeho kamarádský vztah k pánovi může být vystupňován až do závislosti a vůbec není vhodné chovat ho na malém prostoru nebo v uzavřené boudě.

Bavorští barváři se vyznačují tím, že příliš neštěkají, milují pohyb a tomu se dokážou oddávat neuvěřitelně dlouho. Patří totiž k přirozeným vytrvalcům, kterým nevadí ani velmi náročný přírodní terén. Je tedy vhodné zajistit těmto psům velký výběh a pokud možno každodenní delší procházky, naprosto ideální je, když jsou používáni k tomu, co umí nejlépe, tedy k honu a stopování.

S ostatními psy v rodině či s dalšími chovanými živočišnými druhy se tento barvář snese obstojně, to ale tolik neplatí pro děti. Vůči nejmenším členům rodiny může být poněkud nedůtklivý a rozhodně není milovníkem dětských her. Rovněž k cizím lidem se chová značně nedůvěřivě.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Charakteristickým rysem bavorských barvářů jsou tendence vzrušit se v případě, že ucítí stopu. Pak jsou velmi těžko zvladatelní a udržitelní, i z těchto důvodů se příliš nedoporučují vycházky do „divočiny“. Pečování o srst tohoto plemene není náročné, o něco složitější je to ale s výcvikem, který by měl být velmi kvalitní a fundovaný.

Jinak řečeno, tento pes patří do rukou zkušených chovatelů, k tomu lovců, co dokážou zajistit to správné lovecké vyžití. Jedinci tohoto plemene, kteří se nudí a nepracují, se mohou stát velmi nevrlými a neovladatelnými.

Využití plemene

Bavorský barvář patří k lovcům, kteří vzrušení z honu doslova vyžadují, a je tedy určen primárně pro lovecké účely. Nečekejte, že se stane miloučkým mazlíkem v rodině, přes to, že k lidem si umí vytvořit vřelý vztah. Spíše mu je blízká hrdost a odstup. Není právě dokonalým hlídačem, což je způsobeno hlavně tím, že štěká jen ve výjimečných situacích.

Zajímavost

• Plemeno bavorský barvář bylo v minulosti využíváno na Slovensku také k honu na medvěda.