Pikardský ovčák: pastevec i hlídač

---

Skupina I. - Ovčáci a honáčtí psi, Sekce 1- Ovčáci s pracovní zkouškou

Oficiální zkratka pro ČR: BPI

Historie Plemene

Berger de Picardie- pikardský ovčák má svůj původ v severní Francii a předpokládá se, že byl přiveden putujícími Keltskými národy. Keltové se dostali do této oblasti koncem 9. století před naším letopočtem. Kromě mnoha výdobytků nové kultury s sebou přinesli také ovčácké psy, s jejichž potomky se dnes můžeme setkat nejen v Evropě, ale po celém světě.

Na evropském území se křížili keltští ovčáci s původními, tedy místními psy typu pinč, špic a evropský ovčák. Nezřídka tak docházelo k mísení nezávislých vývojových větví. Pikardský ovčák je zřejmě nejstarším francouzským ovčáckým plemenem.

Až na počátku 20. století se objevily výrazněji odlišené typy ovčáckých psů se svébytnou povahou a charakterovými rysy. Ve francii to byl kromě beaucerona a briarda také pikard.

První psi tohoto vzhledu se objevili na výstavě již roku 1899, za samostatné plemeno byl pikard vyhlášen až roku 1925. V poválečném období plemeno téměř vyhynulo, naštěstí se ale zachránilo několik jedinců, kteří se dnes významně rozšířili hlavně ve Francii, Německu, Belgii a Holandsku. První oficiální chovatelský klub byl založen v roce 1955.

Stavba těla, popis

Tělo je o něco delší, než je výška psa, hřbet se vyznačuje přímostí. Pánevní končetiny jsou dlouhé, dobře osvalené, působící velmi stabilně. Tlapy jsou kulaté, krátké, zavřené se silnými drápy tmavší barvy.

Hlava je silná, ale nikoliv masivní, stop je lehce vyznačený. Široká lebka je pokryta srstí o délce asi 4 centimetrů. Oči jsou středně velké, tmavě zbarvené, jejich barva je závislá na odstínu srsti. Uši se jeví jako středně dlouhé a jsou nasazené poměrně dosti vysoko na hlavě. Jsou stále přirozeně vzpřímené a mají lehce zakulacené špičky.

Zuby jsou umístěné v mocných čelistech, jsou bez předkusu či podkusu. Pikardský ovčák má silný a hrdý krk, na kterém nese lebku většinou vzpřímeně, působí tak často až vyzývavě.

Ocas pikarda je krytý stejně dlouhou srstí, jako na zbytku těla. Je svěšený a má lehké zahnutí na konci. V akci a při vzrušení může být nesen o něco výše, nikdy však ne přes hřbetní část.

Srst tohoto plemene ovčáka je tuhá, polodlouhá a nezvlněná, ovšem není zcela hladká. Její délka je 5-6 cm, podsada je jemná a hustá.

• Výška psa v kohoutku: 60-65 cm
• Výška feny v kohoutku: 55-60 cm
• Váha dospělého psa: 25-35 kg

Zbarvení

• Šedé
• Temně šedé
• Šedé s černými znaky
• Šedomodré
• Šedorezavé
• Světle plavé
• Tmavě plavé
• Melanž světle plavé a tmavě plavé

Charakteristické vlastnosti

Pikardský ovčák je psem, který má velkou dávku odvahy a hodí se výborně na hlídání. Mimo to je velice samostatný, vynalézavý a inteligentní. Rád je neustále v pohybu a s něčím si hraje, jeho bystrost může někdy přecházet až v neposlušnost, takže vyžaduje pevnou, ale nikoliv drsnou ruku.

Pikard si zachovává neustále určitou ostražitost k cizím lidem a pokud ho chcete mít v rodině s dětmi, rozhodně ho navykejte na pestrou společnost již od věku štěněte. Tento pes dokáže být nesmírně věrný svému pánovi a chránit celou rodinu, ovšem jeho výcvik není jednoduchý a je třeba být zkušeným chovatelem.

K cizím psům se nechová pikard právě přívětivě a může být dokonce útočný, to ale naštěstí neplatí v případě dalších domácích zvířat, stejně jako malých dětí. Díky své dobře strukturované a husté srsti je plemeno pikardský ovčák odolné proti nepřízni klimatu a může pobývat venku i v zimních měsících.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: 3-8

Výcvik, péče

Výcvik by měl být velmi sofistikovaný, důsledný a plný trpělivosti ze strany chovatele, pikardský ovčák vyžaduje hodně pohybu a práce, nebojte se ho tedy zapojit třeba při jízdě na kole nebo při běhání. Při zadávání povelů bývá často svéhlavý a nesoustředěný, důslednost a neustálé opakování jsou tedy nutností.

Péče o srst není příliš náročná a stačí pročesání asi jednou týdně. Netrimuje se a není ani příliš vhodné používat psí šampony a jiné mycí prostředky, mohlo by dojít k narušení mazové vrstvy, která slouží pro ochranu.

Využití plemene

Plemeno není příliš vhodné k striktnímu výcviku, a ani jako služební či zdravotní pes si nenašlo přílišné využití. Dodnes je však pikard používán v některých oblastech Francie jako ovčácký pes, ke shánění stád ovcí a skotu, kde se může pyšnit skvělými vlastnostmi a schopností samostatně řešit problémy. Velmi dobře se hodí na soutěže agility a k pasení.

V dnešní době je Berger de Picardie spíše společenským, ovšem méně známým plemenem psa, které dokáže ohlídat majetek i celou rodinu.

Zajímavost

Jako první použil název Berger de Picardie v roce 1900 jistý Piérre Megnin, ale jeho popis těla psa se tomu dnešnímu příliš nepodobal. Naopak, Němec Strebbel popsal dokonale současného pikardského ovčáka, jen s tím, že ho nazval holštýnským ovčákem.