S úsměvem 27

Obraz/odraz je pomíjivý. Alespoň ten v zrcadle. Je subjektivní iluzí , kterou si vytváříme sami o sobě a pro sebe. Zrcadlo má hned několik poloh. V noci člověka snadno vyděsí. Imaginace mysli dokáže být neúprosná a zákeřná. V tmavé místnosti pak spatříme záblesk hadích oči či pohybující se přízrak. S nástupem denního světla, po probuzení, má zrcadlo podobný efekt ovšem jiného rázu a vyznění. Nevyděsíme se fiktivní představy tanoucí v mysli, nýbrž sami sebe. V jiném případě, když se vyspíme do růžova, spatříme svůj obraz, který nás mile poteší.

V zrcadle dokážeme trávit dlouhé chvíle, ba celé hodiny. Zrcadlo vytváří náš životní příběh. Ten závisí na čase, kterým s ním trávíme. Děj je pak udán fyziologickými změnami každého jedince. I zrcadlo může dosloužit a jeho zánik v nás utkví kupříkladu ještě dalších dvacet let. Tedy v momentě, poud jste pověrčiví a nevěříte ve střepy štěstí. Následnou fyzickou očistou v koupelně se odraz stává pohlazením na duši a s příjemně smířlivým pocitem tak můžeme zabouchnout dveře od bytu a kráčet do práce. Tady už se reflexí nestává výpověď pomocí materiálního prostředku, ale pohledy lidí a způsob komunikace. A jaká je ta vaše pravá tvář?

,,Víte, jak se pozná ten pravý?"

,,Proč ty mouchy dneska chutnají nějak bez chuti?"

Zdroj: youtube