Ještěrka zelená: český drak

Draky zná jistě každý. Jsou v pohádkách, někdy hrají zápornou, jindy kladnou roli v příběhu, kde dobro zvítězí nad zlem. V naší přírodě máme tvora, který se tomuto bájnému zvířeti podobá. Jsou to ještěrky. Sice nemají více hlav, nedokážou plivat oheň a pekelnou síru, ale i přesto mají několik zvláštních schopností. Dokáží ztratit ocas a ten je schopný jim znovu dorůst. Představme si naší největší ještěrku.

Ještěrka zelená (Lacerta viridis) je poměrně statná ještěrka, která v České republice dorůstá až 45cm. Hlava je mohutná, vysoká a v přední části zúžená. Ocas má 2x delší než tělo s hlavou dohromady. Končetiny má na délku větší než ostatní naše ještěrky. Přední nohy jsou nataženy směrem dopředu a dosahují až k nozdrám, zadní jsou mohutnější s delšími prsty. Dospělí, pohlavně aktivní samci jsou svrchu žlutozelení až sytě zelení. Mají jasně modré hrdlo a po stranách modrou hlavu. Dospělé samice jsou zbarveny podobně jako samečci, ale hrdlo mají bílé až světle namodralé. Samičky mají často na hřbetě tmavé skvrny, mladší jsou v zadní části hřbetu a na bocích hnědé.

                                                              Zdroj: flickr

Ještěrka zelená je u nás kriticky ohroženým druhem, proto ji chráníme zákonem. Setkat se s ní můžeme v nejteplejších oblastech ČR. Tento druh potkáme v severozápadních a středních Čechách a na jižní Moravě. Na všech těchto místech žije v údolí velkých řek. Tato ještěrka ale osídlila značně větší areál, než na kterém se vyskytuje u nás. Najdeme ji ve střední a jižní Evropě, ale i na Ukrajině nebo v Turecku. Ještěrka zelená je predátor. Vedle různých druhů hmyzu a pavouků totiž nepohrdne ani měkkýši, mláďaty jiných ještěrek, menšími hady nebo vajíčky ptáků. Má ráda i zralé ovoce.

Ještěrky zelené si oblíbily řídké lesy a skalní lesostepi. Zahlédneme je i na okrajích polí, podél cest ale i na železničních náspech. Zkrátka všude tam, kde není hustý travní porost. Ještěrka tedy s oblibou vyhledává teplé oblasti stepního až lesostepního charakteru. Výborně šplhá po skalách, kamenných zdech starých domů, ale i po stromech a keřích. Ještěrky zelené žijí po většinu roku samotářsky. Vylézají v polovině března a konec jejich aktivity nastává v říjnu. Pouze na jaře v období páření se ještěrky sdružují a samci zápasí o samice. Gravidita trvá od 23 až do 48 dní. Snůška, kterou samička klade do země 6 až 20 cm pod povrch na vlhkých stanovištích, obsahuje obvykle 5 až 20 kožovitých vajíček. Mladé ještěrky se líhnou přibližně po 45 dnech, v závislosti na teplotě a vlhkosti okolního prostředí. Zimu přečkává ještěrka v úkrytech v hibernovaném stavu. Probouzí se při teplotách nad 15 °C a ze svého úkrytu vylézá, když teplota okolního prostředí vystoupí nad 18 °C. Pohlavní dospělosti dosahují většinou ve druhém roce života a dožívají se až 10 let.

Ještěrka zelená, tak jako ostatní naše ještěrky, má docela děsivou vlastnost. Dokáže v případě potřeby, když je napadena predátorem, odhodit kus svého ocásku. Většinou se jí neodlomí celý ocas, jen ta část, které se útočník dotkl. Tkáň na ráně se rychle stáhne, a proto ještěrka nevykrvácí. Nový ocásek jí začne růst během několika dní. Proces hojení trvá asi tři měsíce. Většinou je ale nový ocas kratší. V přírodě dochází i k různým deformacím, takže potkáme i jedince, kteří mají dva a více ocásků. Mezi přirozené nepřátele ještěrky patří užovka hladká, poštolka obecná, káně lesní, ale i lasice, tchoři, ježci a prasata divoká.