Lenochod dvouprstý: Není kam spěchat!

S jistou pravděpodobností můžeme tvrdit, že savec, jenž v korunách stromů dosahuje rychlosti 3 kilometry za hodinu, může být na zemi o něco rychlejší. Či právě naopak. Například lenochod dvouprstý na pevnině za hodinu urazí vzdálenost maximálně 250 metrů! Paradoxně je ale velmi dobrým plavcem.

Lenochod dvouprstý (Choloepus didactylus) se vyskytuje v tropických deštných pralesích Jižní Ameriky, v oblastech od Peru, přes Kolumbii a Guayanu až k severu Brazílie. Tento tvor patří mezi slabě ohrožený druh. Nemá mnoho přirozených nepřátel, neboť za svůj domov strategicky zvolil těžko přístupné koruny stromů. Zde jej ohrožují jen některé šelmy, jež se nebojí šplhu do větví – jmenujme například ocelota či dravé ptáky. Počet lenochodů žijících v přírodě ovšem značně kolísá díky člověku a jeho nerozvážnému kácení deštných lesů.

Zdroj: Flickr

Tento živočich dosahuje vzrůstu kolem 0,5 m a disponuje drobným ocasem. Lenochod dvouprstý se extrémně přizpůsobil svému způsobu života, a tak je neustále zavěšen za větve stromů. Přední končetiny jsou velmi silné a výrazně delší než zadní. Na každé ruce je pak vybaven dvěma prsty s mohutnými zatočenými drápy. Pomocí nich se bez problémů udržuje na větvích. Na zadních nohou má lenochod tři drápy. Srst roste obráceně, tedy od břicha směrem k zádům. Chlupy lenochodů jsou poměrně dlouhé a duté. Je v nich totiž ukrytá symbiotická řasa, která zaručuje mimikrické zbarvení. Když je sucho, řasa zežloutne a ve vlhkém počasí změní odstín do sytě zelené. Lenochod je tak vždy zbarven do stejného odstínu jako listí v jeho okolí. Pokud je chován v zajetí, symbiotickou řasu nemá. Není jí potřeba. V takových případech má barvu šedavou. Také orgány a krevní oběh lenochodů jsou přizpůsobeny životu hlavou dolů. Páteř lenochodů je o dva až tři krční obratle delší než u ostatních savců. Díky tomu mohou otáčet hlavou až o 270°.

Protože lenochod patří do řádu chudozubých, není jeho chrup pokryt sklovinou. To ale nikterak neovlivňuje zubní ostrost. Zuby lenochoda jsou uspořádány tak, že při sklapnutí čelisti se o sebe zuby otírají a navzájem se brousí. Potrava lenochodů se skládá převážně z listů, pupenů a plodů, zřídkakdy si zpestří jídelníček leguánem či žábou. Žaludek lenochoda je uzpůsoben k trávení této tuhé potravy. Přesto však lenochod tráví velmi pomalu. Potřeba se vyprázdnit je jeden ze dvou důvodů proč lenochod slézá na zem. Děje se však jednou za 14 dní či jedenkrát do měsíce. Druhým důvodem je to, že na svém stromě již spásl všechno listí a je potřeba změnit stanoviště. Tyto nebezpečné a zdlouhavé úkony provádí převážně v noci jako aktivní noční živočich.

Lenochodi jsou samotáři. Své teritorium si pečlivě značkují močí a výměšky řitních žláz. Setkávají se pouze za účelem páření. Páry se hledají pomocí pachu, protože samec i samice oplývají silnou pižmovou vůní. Samice po přibližně 6 měsících rodí jedno mládě. Porod i následná výchova probíhá výhradně v korunách stromů.