Pyšný pták: Páv korunkatý

Páv korunkatý (Pavo cristatus) patří mezi nezbytné ozdoby zámeckých zahrad. Zastupuje řád hrabavých a je chován po celém světě. Vcelku je velmi přizpůsobivý živočich. Když vyrůstá poblíž lidských obydlí, dokáže zpohodlnět. A to se opečovávanému pávovi, symbolu pýchy a povýšenosti, velice hodí.

Tohoto okrasného ptáka si oblíbil již král Šalamoun. Páv nechyběl ani na dvoře Alexandra Velikého. Pávi pochází původem z Asie. Vyskytovali se na území Pákistánu, Srí Lanky a Indie - zde jsou dodnes považováni za posvátné a vyvážet jejich krásná pera je zakázáno. I když preferují život blízko člověka, vyskytují se i volně v přírodě, zejména v listnatých lesích či horských oblastech.

Zdroj: Flickr

U pávů je výrazný sexuální dimorfismus. Tělo samce je větší, v průměru 90 cm. A když se připočítá dalších 160 cm, tedy objem dlouhých okrasných per, páv se najednou stane až dvoumetrovým. Hlava a krk samce disponují výraznou tmavě modrou barvou, která ovšem přechází i do odstínů azurových, zelených nebo purpurových. Do podobných odstínů je zbarvena i pávova korunka na vrcholku hlavy. Okolo tmavých očí lze spatřit bílé kresby. Břicho páva je pak černé, hřbet zelenohnědý a křídla jsou barev hnědých s černými proužky. Pávův pravý ocas je malý a hnědý. Pera, která tak obdivujeme, nazýváme nadocasní. Páv jich má přibližně kolem 200. Na konci každého nadocasního pera se rozprostírá duhové oko. Tato okrasa samcům narůstá až ve třetím roce života a slouží jako nástroj k dvoření. Páv rozvine pera v obrovský vějíř a natřásá se. (Je však možné, že těmito pohyby vyrovnává svou stabilitu při silném větru.) Svatební tanec samců, odehrávající se ráno či večer, je doplněn velmi hlasitým křikem.

Samička je drobnějšího vzrůstu než její druh. Má také nevýrazné šedé a hnědé zabarvení. Na krku se pyšní nazelenalým peřím. Stejně jako sameček disponuje korunkou, ale opět nevýrazného odstínu. I samička umí roztáhnout ocasní pera. Ovšem nemá tak efektní vybavení jako sameček. Tento akt činí pouze v ohrožení, když se snaží ochránit svá mláďata. Jako u většiny hrabavých ptáků, mají i samci pávů svůj harém. Jeden paví příslušník oplodní 4 - 5 samic. O mláďata se však nadále nestará, a to i přestože tyto skupinky většinou žijí pospolu. Samička si hledá vhodný úkryt v křoví. Do mělké jamky snese 3 - 8 krémových, kropenatých vajíček. Když se vajíčka po 28 dnech vylíhnou, samička jim donáší potravu. Nekrmí je natráveninou z volete, jako většina ptáků, ale semínka pouští na zem a mláďata je zobou samy. Pávi jsou všežravci. Živí se kořínky, trávou, semínky a různými plody. Neopovrhnou ani hmyzem či jinými bezobratlými. Když na ně přijde chuť, dají si menšího hlodavce nebo obojživelníka.

Pávi žijí uspořádaným životem. Ve dne se pohybují především po zemi a potravu vyhledávají stále na stejném místě. V noci pak spí v bezpečných korunách stromů. Místo nemění. Navzdory svému nepraktickému ocasu jsou pávi celkem dobří letci, i když zvládnou létat jen na kratší vzdálenosti.