Sekáč domácí: samozvaný host lidských příbytků

Jen málokterou hospodyňku nevyděsí pohled na krčícího se sekáče v rohu obývacího pokoje. U nás v Čechách patří mezi ty nejrozšířenější sekáče. Je stálým obyvatelem většiny domácností i kůlen.

Sekáč domácí (Opilio parietinus) neboli sekáč obecný reprezentuje až 30 druhů sekáčů vyskytujících se na našem území. Jedná se o synantropního živočicha, což znamená, že žije v blízkosti našich obydlí nebo přímo v nich. Sekáč domácí nepatří k pavoukům (jak je často mylně označován), ale řadí se mezi pavoukovce. Ti se pak dále dělí na pavouky, sekáče a roztoče. Právě sekáči jsou charakterističtí nohama složenýma z článků (mohou je libovolně odlomit, kupříkladu v případě nebezpečí). Sekáči navíc nedisponují vyvinutými jedovými ani snovacími žlázami.

Zdroj: Flickr

Tělo sekáče domácího je velké přibližně 5 - 8 milimetrů. Samička je zelenošedého zbarvení, sameček je vybarven do žluta. Při této velikosti jsou od sebe na první pohled nerozeznatelní. Sekáč připomíná pavouka díky čtyřem párům nohou. Díky činnosti nervových uzlin sebou upuštěná noha ještě chvíli pohybuje - seká (odtud název sekáč).

Sekáči se živí rostlinnou i živočišnou stravou. Potravu konzumují tak, že ji pevně drží ve svých čelistech a vysávají její tkáně. V podzimních měsících tito živočichové hojně sedávají na slunných místech, kde vyhlížejí potravu, jež loví až za soumraku. Páření sekáčů domácích probíhá prostřednictvím spermatoforu. Jedná se o hmotu se spermiemi, která je ze samce přenesena do samičky. Posléze je samec mnohdy samičkou pozřen. Vajíčka jsou uložena do štěrbin ve stěnách, ze kterých se během období května líhnou mladí sekáči. Spermatofor je obvyklý nejen při páření pavoukovců, ale i u dalšího bezobratlého hmyzu.