Africký predátor: Krokodýl nilský

Obávaný predátor, který má na svědomí největší množství lidských obětí v rámci živočišné říše. Takový je strach nahánějící krokodýl nilský (Crocodylus niloticus). Krokodýli jsou samostatným řádem z třídy plazů.

Krokodýl nilský se vyskytuje téměř na celém území Afriky, vyjma severní a jihozápadní oblasti. Žije v tekoucích i stojaté vodě, nebrání se ani močálům. V Africe se tento druh vyskytuje hojně. Dříve jej bylo možné spatřit i na Madagaskaru, ovšem jen do té doby, než byl vyhuben člověkem. Krokodýli jsou loveni pro svou kůži a maso. Pytláci dokonce vykrádají jejich hnízda s vejci. Krokodýl nilský není žádný drobeček. Jeho průměrná délka je asi 4 metry. Někteří samci měří až 6 metrů. Krokodýl váží asi tunu. Má mohutné tělo, které pokrývá silně zrohovatělá pokožka tvořící šupiny nebo štítky. Krokodýlí barva je tmavě šedá až po tmavě zelenou se světlým břichem a flíčky. Hřbet je pokryt šupinami s výstupky, podobně je tomu u ocasu, kde tyto výrůstky tvoří dvě řady po obou stranách. Tito predátoři mají velmi dlouhé tělo pokryté zkostnatělou částí škáry na hřbetě. Na těchto pevných dlouhých plátech ze škáry je pak pomocí svalů připevněna páteř. Je zabráněno tomu, aby se páteř prohýbala a deformovala. Hlava krokodýla nilského je úzkého a protáhlého tvaru. Tlama tohoto živočicha je vybavena 64 - 68 špičatými zuby, které neustále dorůstají. Chrup je také jediným znakem, díky němuž bezpečně odlišíme krokodýla od aligátora. Krokodýlům totiž zuby vyčuhují z tlamy, i přestože ji mají zavřenou. Krokodýl má velmi silný stisk, ovšem svaly, které tlamu otvírají, jsou naopak velmi slabé. Proto člověku nedělá problém udržení zavřené tlamy krokodýla. Jakmile ji však otevře, stává se nelítostným nástrojem, jenž zuřivě kouše a trhá.

Zdroj: Flickr

Zástupci krokodýlího řádu disponují jistými vývojovými odlišnosti od ostatních plazů. Kupříkladu jejich mozek. Právě tento orgán má vrstvu neopália, což je zbytnělá kůra koncového mozku. Tito tvorové jsou nadmíru inteligentními ještěry. Také srdce krokodýlů je mnohem dokonalejší. Mají totiž oddělené srdeční komory, takže se ji nemísí okysličená a neokysličená krev. Další krokodýlí výhodou je blanitá bránice, dýchací sval objevující se výhradně u savců. Též svaly jsou dokonaleji rozlišené než u ostatních plazů. Díky těmto vlastnostem jsou krokodýli skvělí lovci. Na svou kořist čekají pod vodou, z níž vyčuhují pouze oči, uši a nozdry predátora. Zmíněné orgány má krokodýl na hlavě uspořádané do jedné roviny. Krokodýli loví i v noci. Po stranách čelisti disponují tlakovými receptory, které zaznamenají i nejjemnější pohyb hladiny. Jakmile predátor vycítí přítomnost kořisti, pomocí silného ocasu se vymrští a kořist chytí do svých spárů. Při tomto útoku si počíná až překvapivě rychle a mrštně. Tímto způsobem je krokodýl schopen ulovit i ptáka sedícího na větvi. Obyčejně však loví buvoly, antilopy, levharty, lvy či jiná zvířata, jež se k vodě přišla napít. Jsou známy i případy, kdy krokodýl skolil hrocha nebo menšího slona. Poté, co lovec svou kořist uchvátí, stáhne jí do vody, kde ji topí. Oběť trhá na kusy, které je nucen polykat, protože neumí žvýkat. K vytrhávání masa používá zvláštní techniku, kdy se roztočí okolo své osy a prudce tak vyrve kus těla oběti.

Krokodýli nilští žijí ve skupinkách. Někteří samci se vyskytují i samostatně. Ti se pak chovají velmi teritoriálně a agresivně. Krokodýli jsou vejcorodí. Při námluvách se samci prohýbají tak, že jim z vody trčí hlava a ocas. Při aktu vydávají hluboké zvuky. Po oplodnění si samička vyhrabe díru, do níž naklade 20 - 80 vajec o velikosti 8 centimetrů. Vejce pak opět zahrabe a ostražitě je hlídá. Pohlaví mláděte závisí na teplotě v hnízdě. Při vyšších teplotách se rodí samci, pokud klesne pod 30°C, rodí se samičky. Vylíhnutá mláďata matka nosí v tlamě do vody. Jejich vývoj je celkem rychlý. Brzy se totiž osamostatní.