Štíři – nezničitelní bojovníci

Štíři (Scorpionida) patří do třídy pavoukovců (Arachnida). Vyznačují se velkými makadly s klepety, která slouží k uchopení kořisti. Disponují článkovaným zadečkem, na jehož konci se tyčí bodec, obsahující jedovou žlázu. Štíři jsou známi jako jedni z nejnebezpečnějších tvorů. Ve skutečnosti to s nimi není tak horké.

Bodnutí pouze malého počtu druhů štírů dokáže vyvolat smrtelné následky. Avšak se štírem tlustorepým (Androctonus australis) si není radno zahrávat. Tento nebezpečný kousek má na svědomí největší množství lidských úmrtí způsobených bodnutím. Štíři používají bodec s jedem především k obraně či v soubojích. Jen málokdy pomocí něj znehybní kořist.

Zdroj: Flickr

Štíři jsou samotáři. Dokonce i v době páření se samec přibližuje k samici velice opatrně. Společně podstupují rituální tanec námluv. Pokud se samec samici zamlouvá, dochází ke společnému aktu. Sameček vypustí spermie na zem a samici k nim natlačí. Vajíčka se vyvíjejí v těle samice a ta pak rodí až 35 živých mláďat. Takový součet potomků přicházejících na svět se rodí jednou nebo dvakrát, během období několika týdnů. Samice nosí mláďata na zádech po dobu 3 – 14 dnů. Poté ji mláďata opouští a vydávají se vstříc vlastnímu životnímu dobrodružství.

Jedovaté krasavce můžeme potkat v teplých oblastech, především na pouštích. Přes den se ukrývají ve skulinkách, pod kameny či v kusech dřeva. Na lov se vydávají v noci. Kořistí štírů jsou pavouci a hmyz. Svou potenciální oběť loví pomocí silných klepet. Na světě je asi 1 400 druhů štírů. Některé druhy dorůstají velikosti až 23 cm. Jsou to nejen samotářské povahy, ale i ryze společenští tvorové vyskytující se poblíž lidských obydlí. Tito štíři se pak rádi schovávají v domech. Úkryt nachází v oblečení, v postelích či pod kobercem. Mezi druhy, jež si rády dopřejí ,,pobytu v lidksém luxusu“ patří i štír kubánský (Centruroides gracilis).

Štíři jsou nezničitelní bojovníci. Odolní nejen vůči vlastnímu jedu, ale dokáží snést i obrovské množství radioaktivního záření. Mimo jiné jsou schopni držet hladovku po celý rok. A když nemají právě svěží dech, jednoduše jej dokáží zadržet až na tři dny. Zajímavostí je i to, že štíři umí vydávat vrzající zvuky podobné sarančatům. Tento zvuk vydávají třením dvou částí těla. Nebo myslíte, že je tento varovný způsob poněkud málo odstrašujícím vůči potenciálním vetřelcům?