Nestvůra moří, postrach námořníků: Kraken

Krakena si můžeme představit ve spojitosti s filmem Souboj titánů. Démonickou obludu seslal Poseidon, vládce moří, na své nepřátele. Kraken ovšem do původní starořecké báje vůbec nepatří. Již odpradávna si o mocné nestvůře vypravují norští námořníci.

V propastných mořských hlubinách sní Kraken svůj dávný sen.

(The Kraken, Lord Alfred Tennyson, Anglie 1830)

První písemné zmínky pak pocházejí od bergenského biskupa Erika Pontopiddana. Jsou datovány do pol. 18. stol. Biskup zde popisuje Krakena jako stvůru o velikosti plovoucího ostrova, jež se vyskytuje na pobřeží Norska a Islandu. Před Krakenem varuje námořníky. Tento tvor prý dokáže uchopit i největší loď, mrštit s ní nebo jí potopit do hlubin. A aby toho nebylo málo, umí se prudce potopit, čímž vznikne obrovský vír a pohltí lodě i s námořníky. Biskup dále konstatuje, že někteří nebojácní rybáři jezdili rybařit nad Krakena, kde byl úlovek zaručeně největší. Tento hazard se jim proto často stával osudným. Pontopiddan považoval za Krakena i ostrovy, jež sice byly vyobrazeny na mapách, ale na moři se objevovaly jen zřídka. Existují i domněnky, že Kraken byl vynálezem Atlantidy. Sloužil zde jako „hlídací pes“. Se zánikem Atlantidy přišel jeho konec.

Na starých vyobrazeních tato nestvůra připomíná křížence kraba a velryby. Obrovská ryba se totiž honosí klepety a množstvím článkovitých nohou. Od 18. století je ale popisován spíše jako velká chobotnice. V té době popsal francouzský mořský biolog Denis de Montfort ve své encyklopedii o měkkýších dva druhy obřích chobotnic: Chobotnici obří a Chobotnici krakena. Výzkum těchto druhů chobotnic posléze vedl k objevení krakatice (v roce 1857) a zanedlouho byl Kraken označen za nový živočišný druh s názvem krakatice obrovská. Setkání s tímto živočichem nejsou doposud vědecky potvrzena. Kraken tak nadále zůstává obestřen tajemstvím.

Pro jednoho ničivá stvůra, pro druhé inspirací. Anglický básník Alfred Tennyson byl děsivým vládcem moří uchvácen natolik, že napsal sonet s názvem Kraken. Touto básní se v pozdější době inspiroval Jules Verne při popisu obří chobotnice v románě Dvacet tisíc mil pod mořem.