Himalájské kočky byly vytvořeny uměle, kdy po křížení přišla na světlo světa kočka s dlouhou srstí a se znaky koček siamských. Podle dochovaných záznamů došlo k prvnímu křížení již ve 20. letech minulého století v USA, konkrétně na Harvardu. Zde byl zkřížen perský kocour černé barvy se siamkou. Výsledkem pak byla černá krátkosrstá koťata, podobně, jako při křížení perských koček se siamskými černými kocoury. Po křížení obou vrhů se pak v roce 1935 podařilo vytvořit kočku s odznaky, která dostala jméno Debutante.
Hlavní rozvoj chovu himalájsko-perské kočky nastal o něco později, ve 40. letech minulého století. Plemeno bylo uznáno anglickou organizací GCCF v roce 1955 a bylo zařazeno mezi variety dlouhosrstých koček. Koncem padesátých let uznaly tuto kočku také americké chovatelské organizace.
Himalájsko-perská kočka má mohutné tělo, které nesou nepoměrně krátké nohy, dosahuje váhy od 3,5 do 7 kilogramů. Hlava je dosti zakulacená s hustým osrstěním, mezi čelem a čenichem se nachází jasně zřetelný stop. Uši dosahují poměrně malé velikosti, jsou charakteristické zakulacenými špičkami a dalekým posazením. Oči jsou modré barvy, výrazně kulaté a jasné.
Končetiny těchto koček jsou sice poměrně krátké vzhledem k tělu, jsou ovšem vybaveny silnými svaly. Hlava se nachází na krátkém a silném krku. Ocas by měl být krátký a potažený hustou srstí, ideální je pak nízké nesení. Srst tohoto plemen je hedvábně jemná, dlouhá a odstávající. V krční partii vytváří krásný límec. Tváře tvoří okolo čenichu typický trojúhelník.
Odznaky srsti mohou být:
Himalájsko-perské kočky jsou v mnoha ohledech podobné perským kočkám, většinou jsou ale přece jen klidnější a vyrovnanější. Spíše se řadí k těm kočkám, které se spokojí s pozorováním okolí, než k těm, které dokážou doma udělat pořádnou „neplechu“.
Jsou velice mazlivé, při tom ale nevyžadují tolik pozornosti a nevadí jim ani delší samota. Na svém pánovi nejsou tak závislé, jako v případě jiných koček perského typu, pokud si je ale vezmete k sobě na klín nebo do náruče, budou vám velice vděčné a budou vrnět radostí a pohodou.
Himalájsko-perská kočka velice dobře snáší děti a také jiná zvířata chovaná ve stejné domácnosti. Je to nepochybně skvělý lovec domácích škůdců, ale přece jenom se raději zachumlá do gauče nebo pohodlného kočičího příbytku, kde sleduje veškeré okolní dění. Tyto inteligentní kočky se svou povahou hodí také pro chov v menších bytech, nejsou náročné na pohyb a rozlehlé prostory.
Vzhledem k tomu, že himalájsko-perské kočky mají srst se sklonem k nadměrnému plstnatění, bude třeba věnovat péči trochu více času. Každodenní pročesávání je nutností, stejně jako vystřihávání nepříjemných chuchvalců. V některých případech se vyplatí i použití speciálních pudrů na kočičí srst, aby byla tvorba chuchvalců omezena.
Nevystavujte tyto kočky nadměrnému teplu, mají totiž velice krátký čenich, a ten jim umožňuje omezené dýchání, v horku by se mohli cítit velmi nepříjemně a dokonce se začít dusit.
Himalájsko-perská kočka trpí rozličnými genovými poruchami, kupříkladu spojenými s potížemi s ledvinami. Na jednu stranu se tyto kočky můžou chovateli jevit jako trochu líné, ale není tomu tak docela, proto ocení hračky, šplhací stromy, ale především odpočívadla a pohodlné domečky.
Himalájsko-perské kočky jsou známé tím, že si velice dobře chrání své teritorium a rovněž jsou skvělými lovci myší a jiných hlodavců. Když jim ale zajistíte dostatek kvalitní stravy, jejich lovecké pudy můžou být tak trochu omezeny.
Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se
17. 06. 2016
Kdo vede v anketě o nesnesitelném hmyzu v pokoji
V anketě jednoznačně vede Sršeň obecná, která předběhla dokonce i berušku! :-) Není se čemu divit. Kdo by se nebál tohoto 21-35 mm velkého...Více zde
22. 11. 2015
Vítězové soutěže: Poznejte živočicha
Děkujeme všem účastníkům soutěže: Poznejte živočicha na fotografii, která proběhla na facebooku. Gratulujeme vítězům k výhře...Více zde
01. 07. 2015
Od dubna letošního roku, přispívá na Živočicha svými články nový autor Petr Šopejstal. K dnešnímu dni vytvořil několik...Více zde
