S úsměvem 29

12. 10. 2012 Kateřina Barabášová Články 2412x 0

Z Erwanova deníku: O lidech a jejich ambicích

Vesnice nebo město?

Osobité příběhy s módními doplňky. Výlohy přetékající výbušností barev i tvarů. Přehlídka vteřinových expresí ve tvářích. Pro někoho však také šeď, prach, smog a hluk. I takovým se město může zdát.

Když jsem přesycen nezastavitelným městským tokem, stopuji. Ale ne jen tak bezdůvodně. Mým cílem je zase pro jednou a na chvíli ochutnávka ticha, které ruší jen tlumený štěkot vyjících psů, zapadlý šum traktorů v polích či ranní kokrhání sousedovic kohouta. Už za jízdy si vychutnávám kraví stáda jako špendlíkové hlavičky, jež spásají zelenou louku do podoby koberce. Linie hor raží z mlhy. Když už se blížím do svého rodného stanoviště, cítím teplo domova. A co mí sousedé? Upřímně řečeno, stále více nabývám pocitu, že mě tady tak nějak zase rádi vidí. A to je hned samé ,,Erwane, brachu, povídej co v širém světě!" anebo ,,Ty opičáku stará, přiď okoštovat nové recept" či jen ,,Vítej zpět!". Takoví nebo makoví, mám je rád.

Každodenní pravidelné ranní vstávaní s kohoutem.

Nakrmit slepice.

Vyvenčit psa.

Pokropit zahrádku.

Zaběhnout do obchodu.

A po tom všem usednout k šálku horké ranní kávy a zhltnout ji spolu s čerstvými novinami ze schránky. Do práce a z práce. K manželce, televizi, večeři. A tak se to nějak všechno opakuje. Jasná pravidla a morálka. A jen ať někdo zkusí z kola ven! To se pak dějí věci. ,,Slyšelas, vidělas...Panenko na nebi! Klepny klepou přes ploty, drbny přikývnou a připepří a historie s velkým Há je náhle napsána. A pak se zase všichni sejdou na reji či na lavičce a stvrzují ,,přátelství" plácáním na rameno či jízlivými úsměvy....

Nahoru či dolů? Kdoví, kam jednou poletí jejich duše. Zato ve městě jsou na tom docela jinak. Přehlídka tváří, oděvů a nejnovějších doplňků zastírá charaktery. Lidé neprohlíží, ale přehlíží, mluví, když by měli mlčet a mlčí, když se mají pousmát. Nová přátelství provází chlad a vyhladovělé žaludky nasytí trapná scéna. Jeden za jednoho/ všichni za sebe. Toulají se ulicemi s vlastními utopiemi. Každý hledá. Ženy v kabelkách, muži v náprsních kapsách...Najdou však?