Barevní živočichové: Variace na bílou

Život ve městě je prý ,,šedý". Nebetyčné budovy dotýkající se mračen, nasáklých dopravním smogem, tisíce povinností s důvodem spěchu a neustálý pohyb. A když už je toho příliš a městečko zešedne i všednostmi, přivane sněhová peřina a náhle jej očistí. A tak na vině není jen počasí. Charakter bílé nelze zapřít.

Neposkvrněnost a očista jsou jí vlastní. Bílá je radostná i smutná, jasná i zahalená tajemstvím. Není proto divu, že kupříkladu spanilé nevěsty, duchové či ,,zubatá"  sázejí na jednoduchost bílého šatu.

Lehkost, vzdušnost, duchovní náboj. Bílá je barvou světla. O tom ví své malíři i básníci. Bílý je papír i plátno, bílé jsou myšlenky na počátku, bílá je i čistota tahů a slov, která jsou doložena. Bílou nepostrádají ani v přírodním království. O tom, zdalipak i zvířecí oděv nabývá výše zmíněných konotací, lze jen polemizovat. Zajímavostí však zůstává, jak zvířecí tvorové k takovému oděvu přicházejí.

Je proto na místě uvést zmínku o albinismu. Albinismus může být považován za ,,vadu na kráse". Opak je pravdou. Jedinci disponující touto ,,chorobou" jsou vizuálně výjimeční a zcela originální. Albinismus vzniká z genových mutací, které ovlivňují produkci normální pigmentace. Vzniká u lidí i zvířat. Slutečným albínům chybí melanin. Jsou proto bílí bez jakýchkoliv znaků či tvarů. Současně i jejich oči postrádají pigment, jsou totiž růžového odstínu. I další mutace - leucismus - způsobuje snížení pigmentace. Jedinci jsou bílého či velmi světlého zbarvení. Existuje však hned několik dalších mutací, které mohou vyvolat podobné příznaky jako albinismus či leucismus.

Zastavme se u pyšného páva korunkatého (Pavo cristatus), často zvaného též páv modrý. Tento polygamní pták z čeledi bažantovitých pochází ze Srí Lanky a Indie, kde zastupuje funkci národního ptáka. Pávi jsou chováni po tisíce let. Vyskytují se v listnatých lesích či křovinách, ovšem nalezneme je i v zámeckých parcích či ZOO. Páv korunkatý je všežravec. Typické zbarvení je modré a zelenohnědé, samice se pyšní hnedošedými odstíny. Neobvyklou formou páva korunkatého je i zcela bílá podoba. Přitom se nejedná o albína. Takto nabývá ještě více na vznešenosti. V obecném povědomí symbolizuje paví podoba Krista, smrt či ráj, pýchu a přepych. Páv mimo jiné dominuje symbolům států, měst i obcí.

Divoká lesní šelma, jež budí důrazný respekt, je samotářský tygr bengálský (Panthera tigris tigris), nejpočetnější poddruh tygra džunglového. Žije v okolí ústí řeky Gangy, Indii a Bangladéši. Samotný vzhled tygra bengálského mu poskytuje dokonalé maskování při životě v džungli. Černé pruhy na oranžovohnědém podkladě připomínají stíny rostlin a větví. Zvláštností je také čistě bílá varianta tygra. Vzniká genetickou mutací na základě křížení jednotlivých členů rodiny, kupříkladu bratra se sestrou. Často se tak rodí i mláďata bez pruhů. Protože výskyt tohoto tygra není přiliš hojný, stále více zoologických zahrad experimentuje na poli genetického křížení v rámci rodiných vazeb. Tygři však poté velice často disponují vrozenou vadou. Tato skutečnost ovšem nic nemění na tom, že tygři bengálští jsou v prostředí zoologických zahrad populární atrakcí návštěvníkům.

Nenápadný vzhled je přisuzován běláskovi řepovému (Pieris rapae). Bílá křídla protkaná žilkami asociují jemnou kresbu na ručním papíře. Bělásek přelétá od Severní Ameriky přes Evropu, Asii až k Japonsku. Je schopen žít téměř kdekoli, včetně našeho území. Vyhovují mu hojná plevelová společenstva na osamělých polích či v zahradách. Ročně produkuje 2 - 3 generace. Aktivita motýlů zahrnuje pátraní po samicích patrolovacím letem a sání nektaru.

Který pták patří mezi naše největší? Vrubozubym ptákem z čeledi kachnovitých není nikdo jiný než labuť velká (Cygnus olor). Ladné bílé tělo koresponduje s černýma nohama, zahnutým štíhlým krkem a oranžovým zobákem. Labuť velká se vysktuje na celém území Evropy až po Asii. V Česku se dříve chovala jako okrasný pták v zámeckých parcích. Oproti dnešní době ve volné přírodě dříve nebyla téměř k vidění.

Do osobního kontaktu se nejčastěji dostanete s kozou domácí (Capra hircus). Bílá krátkosrstá forma kozy vznikla křížením domácích selských koz se sánským plemenem, jež bylo importováno ze Švýcarska. Proto se tento druh kozy řadí do skupiny Saanen jako odvozené plemeno. Typickými plemennými znaky jsou krátká, hladká srst bez pigmentu, jednobarevné plášťové zbarvení, střední tělesný rámec a odolnost. Bílý zvířecí háv dodává na vznešenosti a síle a krásně kontrastuje s okolím.

Zdroj: Flickr