Barevní živočichové: Variace na fialovou 2

Chladný, nostalgický, náladový či hudebně poetický. K podzimu lze najít hned několik asociací. Teprve ,,barevný" je explicitním atributem, jenž vystihuje charakter ročního období, v němž se kloubí tisíce lesních vůní a barevných tónů. V podzimním období se mísí teplo letního slunce v podobě červené a přicházející chlad s modrými odlesky na sněhové pokrývce.

Podzim je hudebně poetická symfonie. Symfonie, jež vzniká ze šumu listí. Je sladěna do nostalgické fialové. Není však nutné vázat se přítomností. Během jara, léta, podzimu i zimy se fialová barva prezentuje v určitých formách a podobách přírodního bohatství. Nelze ji tedy opomenout.

Byl jednou jeden motýl. Protože mu příroda nenadělila křídla bohatá barevnými odstíny, byl dlouho zahalen smutkem. Jednoho rána na obloze spatřil duhu. Zatoužil se jí dotknout. Poháněn vlastním ideálem krásy vyletěl tak vysoko, jako nikdy předtím, a díky své odvaze se za zem snášel s blaženým pocitem. Odnášel si totiž  barvičky na křídlech. Víte o který druh z čeledi babočkovitých je řeč? Batolec duhový (Apatura iris) je skutečně výjimečným motýlem. Svá křídla bohatá na fialový, modrý či hnědý odstín rád vystavuje na odiv zejména v letním období. Dobře ví proč. V závislosti na úhlu dopadu slunečního světla se barevné odstíny jeho křídel mění. Tato proměna se však týká především samců. Na hnědém podkladě se odehrávají barevné příběhy. Křídla doplňují bílé skvrny. Zdechliny, zvířecí ekrementy, zahnívající ovoce, lidský pot, páchnoucí bažiny či kaluže. Batolce přitahují podivná místa. Batolec duhový vyhledává okraje smíšených lesů, vlhká údolí či paseky. Euroasijský motýl se vyskytuje taktéž v Česku, kde se bohužel neprezentuje v hojném počtu.

Exotický vzhled rozhodně nepostrádá květomil modrý (Cyanerpes cyaneus). Květomil miluje exotické lesy, okraje citrusových či kakaových plantáží Mexica, Peru či Bolívie. Proto si za svou domovinu vybral právě oblast Jižní Ameriky. Jako pěvec z čeledi tangarovitých nosí dvojí šat. Prostý a svatební. Prostý volí v případě, kyž touží splynout s davem. V nazelenalém odstínu je totiž méně nápadný. Zato v případě svatebního, je opeřen do modrofialové s černými pruhy, přizdoben tyrkysovou čepičkou na temeni hlavy. Nepřehlédnutelným prvkem se však stává i excentricky zahnutý zobák. Květomil modrý žije převážně v malých hejnech.

Plaze orientálního charakteru, jenž přichází z východních Spojených států, můžeme taktéž nazývat orientálním indigo hadem (Drymarchon couperi). Je řazen mezi největší přirozený druh žijící v USA. Tento plaz je kouzelný pro své magické modročerné zbarvení, jež často disponuje i červeno-oranžovými prvky. V jasném denním světle se jeho kůže třpytí chladnými černofialovými odlesky. Nalezneme jej od Jižní Karolíny přes Floridu až k západu. Druhy jemu podobné se vyskytují i v místech Mexica či Texasu. Na suchých pasekách, třtinových polích, v houštinách a písčitých půdách, v dobře odvodněných a světlých částech lze spatřit tento druh.

Dalo by se říci, že jiřička modrolesklá (Progne subis) svým vizuálním stylem konkuruje nejmodernějším technologiím. Černý plášť v podobě vrstvy peří je vybaven vysokým leskem s modrofialovým nádechem. Tento letecký akrobat z říše ptáků disponuje nebývalou rychlostí a hbitostí v letu. K výkonu, jenž si zaslouží nesmírný obdiv, patří i každoroční podzimní tah ze Severní Ameriky do zimovišť Amazonie. Samozřejmě - na jaře zase zpáty na své stanoviště. Jiřička modrolesklá patří mezi největší severoamerické vlaštovky. Zvláštností je i to, že lidé těmto vlaštovkám často připravují hnízda z dutých tykví. Jiřičky se pak vyskytují v přímé blízkosti lidských společenství.

Malý, ostnatý živočich v podobě pomalu se pohybující koule není nikdo jiný než mořský ježek z čeledi Echinoidea. Ježek působí v několika různých odstínech od černé přes matnou zelenou, olivovou, hnědou, červenou až k fialové. Pomalý pohyb vyvíjí pomocí stovek malých, lepivých trubiček na svém těle, které jsou řazeny do symetrických pásů.

Zdroj: Flickr