Barevní živočichové: Variace na zelenou 2

Znáte rčení ,,Zelená a modrá pro blázna dobrá"? Sousloví je často spojováno s estetickým vkusem v konkrétních oblastech. Móda, interiér, nábytek, dekokrace. V těchto případech je zapotřebí důmyslnosti, abychom se vyhli bizarnímu výsledku. Z jiného soudku je pak přírodní bohatství, kde jen blázen se rčením souhlasí.

Nakonec i další přísloví ,,Komu se nelení, tomu se zelení", nemusí být za každou cenu spojováno s mamonem. I někteří živočichové žijí aktivní společenský i pracovní život, a přesto jejich tvář ,,nezelená" závistí. Zelené vzezření je jim už od počátku vlastní a svůj vzhled by za žádnou cenu neměnili.

Vznešená strnulost ropuchy zelené (Bufo viridis) ji činí jednou z esteticky nejpozoruhodnějších žab v Evropě. Jedním z důvodů může být i dokonalá maskovací schopnost, která je podtržena tělesným vzezřením v army stylu. Člen čeledi ropuchovitých se pyšní  nepravidelnými, ostře ohraničenými skvrnami, povětšinou olivového nádechu, jež jsou v oblasti zad doplněny čevenými tečkami. Záda pak výrazně kontrastují se světlou břišní částí. V zahradách, vinicích, parcích, polích, jezírkách a tůních. Všude zde lze ropuchu zelenou spatřit. Pro život si vybírá otevřenou krajinu stepního a lesostepního charakteru. Vyskytuje se však i v oblastech Středomoří a severní Afriky. Ropucha zelená snáší vysoké teploty překvapivě dobře. Pro ropuchu je příznáčna noční aktivita.

Víte, který ještěr je zdatným běžcem, plavcem a přeborníkem ve šplhu? Na místě je zdůraznit čas přítomný, protože  baziliška zeleného (Basiliscus plumifrons) jako ještěra z čeledi leguánovitých, neřadíme do dob prehistorie, časů minulých. Štíhlému tělu s dlouhými prsty a tenkým ocasem na hřbetní části nasazuje korunku  jasně zelený hřeben s modrými či bílými skvrnami. Baziliškův excentrický vzhled v trávě či korunách stromů zcela splývá s okolním prostředím, skály či pouště naopak rozsvěcuje zelenou září. Vysoce společenský tvor, jenž se dorozumívá kýváním hlavy, si striktně střeží své území. Tento jev je pak patrný zejména u samců. V případě ohrožení naopak prchá po zadních nohou. Bazilišek dokáže vyvinout rychlost až  10km/hod, a protože umí běhat i po vodní hladině, dostal přezdívku Ježíšova ještěrka. Domovem baziliška zeleného jsou především oblasti Jižní Ameriky.

Kdo nepotkal Todi zeleného (Todus todus), nepoznal typického obyvatele Jamajky. Todi je skutečně barevnou i anatomickou raritou. Agresivně svítívá zeleň pokrývá horní stranu těla včetně křídel. Údernou k zelené se stává dlouhý, špičatý zobák v červené, jenž je spolu s hlavou proporčně nepoměrný k tělu. Po stranách zobáku konntrastují modré znaky. Pták z čeledi todiovitých sídlí v korunách stromů jamajských lesů, odkud loví plody, hmyz a larvy.

Pokud se ocitnete v afrických lesích, nedopřávejte si odpočinku pod korunami tamních stromů. Číhá zde jisté nebezpečí v podobě mamby zelené (Dendroaspis viridis). Východoafrický jedovatý korálcovitý had totiž sídlí ve stromech. Odtud také pramení jeho přídomek ,,stromový".Mamba zelená je velmi rychlý a prudce jedovatý plaz. Na druhé straně je jí vlastní plachý charakter. V nebezpečí prchá. V případě ohrožení bojuje. Dvoumetrový plaz se štíhlým tělem a dlouhým ocasem disponuje taktéž nepřehlédnutelným zeleným odstínem kůže.

Běžník zelený (Diaea dorsata) není jen tak ledajaký pavouk. Vzhledem totiž mírně asociuje kraba. Proč? Běžníkovo tělo je ploché a široké, laděno do zelené. Zadní páry nohou jsou krátké a svou funkci plní zejména při lovu. Pavouk je tak využívá jako přisávky. Přední dvy páry nohou jsou naopak dlouhé a velmi silné, tudíž slouží k uchycení a zpracování kořisti. Zajímavostí je i to, že nohy běžníků jsou vykloubeny do boků. Vizuálně proto připomínají zmíněného kraba. Běžník zelený si hledá domov na květech rostlin či v rozích akvárií.

Zdroj: Flickr