Barevní živočichové: Variace na žlutou 2

Žluté jsou ohnivé skvrny na slunci. Žlutou je zeminou zčeřená řeka v kolébce Číny. Žlutá je i zimnice, jejíž viníkem je hejno komárů. Žlutý je krok za krokem po louce plné větrem rozevlátých pampelišek, žlutá je sukně posetá září omamného pylu, žlutí jsou tvorové, jež svítí za noci v hlubokých lesích.

Proti drobnému mravenci žlutému (Lasius flavus) nemůžete nic mít. Tedy pokud Vám příroda nenadělila podobu mšice. V tom případě jste v pasti. Mravenec žlutý z čeledi mravencovitých není agresivní. Nekouše. V podstatě nijak zvlášť člověku neškodí. Dokonce, v případě, že je vyrušen, se střelhbitě ukrývá pod zem. Na první pohled mírumilovný tvor s andělskou tváří dává pěkně na frak mšicím, na nichž si doslova vypěstoval závislost. Vše začíná u jídla. Mravenci se živí medovicí (sladký sekret ze žláz mšic). Od poloviny června se s medovicí nespokojí. Jejich těla si vyžadují větší kvantitu bílkovin, kterou naleznou v masité stravě. A tak se se mšicemi nepářou. Potomky jednoduše sežerou. Ostatním napadeným obklíčí domy takovým způsobem, že jsou navždy uvězněni. Mravenci žlutí dohlížejí i na přesné křížení mšic v podzemních chodbách. Separované chovy se pod jejich dohledem nikdy nemohou křížit, tudíž každá další narozená mšice vypadá jako ,,přes kopírák". Mravenec žlutý disponuje nápadně žlutým zbarvením. V mraveništi jich existuje asi 120 000. Je hojně rozšířen po celé Evropě, Asii, severní Africe a severní Americe.

Květina ozdobená plátkem citronu? Citronově žlutá křídla samců žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) jemně vybíhající do špičky připomínají ovocnou ozdobu na drinku. Elegance jemně řezaného tvaru křídel z profilu asociuje větrem odvátý podzimní list. Pozor! Samice lze snadno zaměnit s běláskem. Odstín jejich křídel disponuje žlutavou až zelenavě bílou barvou. Křídla zmíněných motýlů nepostrádají typickou červenofialovou tečku. Žluťásek řešetlákový se vznáší na pomezí lesních a lučních biotopů, na vrcholcích podhůří či v nížinách a pahorkatinách lesů, v křovinách, parcích a zahradách. Rozšíření tohoto druhu sahá od Afriky přes Evropu do České republiky, kde je hojně zastoupen. Žluťásek řešetlákový disponuje nemrznoucími tělními tekutinami.

Víte který mořský živočich má tak silný strach ze vzduchu, že při kontaktu s ním zbledne a zčerná? Tuto fobii ovšem nelze žádným způsobem prolomit. Na dotek slizká houba komínová (Aplysina aerophoba) je mořskou houbou sídlící ve Středozemním moři, u pobřeží Guinejského zálivu a Afriky. Houba komínová disponuje dynamickým antropomorfním tvarem, jenž asociuje mohutnou, jasně žlutou skálu či naopak prachem zavátou továrnu. Jak sám název napovídá, části jejího těla působí jako seskupení hned několika ,,gumových" komínů tyčících se z mořského dna. Houba komínová sídlí v mělkých vodách. Je vybavena cytotoxickými látkami, které ji napomáhají k maskování před predátory. Žije v hloubkách do 20 m. Při kontaktu se vzduchem černá.

Existuje hojné množství papoušků. Ale jen jednomu se přezdívá ,,Guaruba" neboli žlutý pták. Aratinga žlutý (Aratinga guarouba) je nápadný kontrastujícím žlutozeleným peřím. A tak není divu, že po jeho extravagantním peří byla vždy největší poptávka zejména v kloboučnickém průmyslu. Papoušek, jenž byl dříve domorodci chován v klecích, se v současné době vyskytuje především v divokých brazilských lesích. Již v minulosti jej popsalo hned několik autorů.

Kolekci ,,žluté" završí tajemný levhart skvrnitý (Panthera pardus). Základem srsti levharta je žlutavé, okrové či žlutooranžové zbarvení, na spodní straně těla doplněné černou kresbou tmavých skvrn, na straně horní se kresba omezuje pouze na prázdné rozety. Odstín a hustota skvrn je diferencována druhem, tvary jednotlivých bodů jsou pro každého živočicha zcela individuální a je možno je přirovnat je k otisku lidských prstů. Hbitý predátor v podobě kočkovité šelmy odpočívá v korunách stromů, kde si střeží svou kořist. Domovinou je mu Afrika i Asie, ovšem oblast výskytu se kvůli jeho lovu neustále zmenšuje.

Zdroj: Flickr