Barevní živočichové: Variace na černobílou 2

Minimalistický výraz, jednoduchost jako příznačný styl a čistý tvar. Na molo vstupuje animální kolekce s neokoukanými modely. Prezentujícím nechybí profesionalita, sebevědomí a v neposlední řadě anismysl pro černobílou. S pruhy či bez, s originálními křivkami, oslní všechny přítomné. O kom je řeč?

Když se spojí idea černé a bílé s komickým výrazem a kolébavou chůzí, mluvíme o tučňákovi kroužkovém (Pygoscelis adeliae). Bílý kroužek kol oka je poznávacím znamením roztomilého zástupce z čeledi tučňákovitých. Tučňáci jsou jednoznačně pro smoking. Přinejmenším tělesný tvar a černobílé rozložení barev srsti tomu napovídají. Tučňáci dosahují výšky okolo 30 - 50 cm. Díky střednímu vzrůstu se jejich vzhled blíží stereotypní představě o tom, jak má ,,tučňák" vypadat. Tito živočichové hnízdí v masových koloniích na pobřeží Antarktidy. Vyskytují se na ostrově Jižních Shetland či Haswellově ostrově. Tučňák je bravurním plavcem. Dokáže vyvinout rychlost až 72 km/hod. Jako živočich je díky životní filozofii o společném hnízdění velmi společenský, v podrážděném rozpoložení se z něj rázem stává agresivní typ. V případě, že byly kameny z jeho hnízda vykradeny jinými tučňáky, nebere si servítky.

Krátké večery se sluncem, barevné listí a vůně chladem obaleného lesa. Podzim je ještě za humny, ovšem i nyní je zcela na místě otevřít diskuzi o dracích. Konkrétně těch papírových. Tušili jste, že i papírový drak kromě ladného pohybu na obloze může dýchat a navíc přijímat potravu? Idea leuconoe, motýl z rodiny Nymphalidae je známý též jako Paper kite (papírový drak). Přirovnání nevzniklo čirou náhodou. Motýl pro svůj klidný a pomalý let vzduchem připomíná plující list papíru. Struktura nápadně velkých, žluto- bílých křídel je poseta marginálními a submarginálními body, jež vytváří nepravidelné černé pruhy. Výsledný charakter rozmanitých tvarů proto asociuje kresbu tuší či rozpíjení akvarelem. Idea leuconoe svou krásou odzbrojuje. Motýlí tělo obsahuje jed (alkaloidy), tudíž tento tvor nespadá do katgorie ptačí potravy. Idea leuconoe přilétl z jihovýchodní Asie. Na svých cestách se zastavil v Číně, Malajsii či na Filipínách, které považuje taktéž za svou domovinu. Pokud jej nepostřehnete okem na cestách, máte možnost prohlídky živých expozic či chovatelských skleníků.

Zabiják v černobílém? Kdepak James Bond! Zrozena v moři jako zástupce delfínovitých. Predátor stojící na vrcholku potravní pyramidy. Kosatka dravá (Orcinus orca). Názec ,,Orca" byl dle starých Římanů přisuzován velrybám. ,,Orcino" pak popisuje démona pocházejícího z pekla. Přesto se člověk kosatek bát nemusí. Nemohou jej ohrozit. Kosatka disponuje kontrastním zbarvením - černý hřbet je v protikladu k bílé hrudi, bokům a skvrnám u očí. Kosatky dravé obeplouvají oceány Středozemního a Arabského moře. Zde, v podmořských hlubinách, si budují vyspělé společenské systémy sociálních skupin - mateřské linie, klany či komunity.V těchto uskupeních vzájemně komunikují pomocí charakteristického zpěvu, jenž zahrnuje hvízdání, cvakání atd. Stálá stáda užívají zpěvu ve velké míře, oproti skupinám nestálým, v nichž fungují nezávislí jedinci.

Drobným ptákem expresivního charakteru není nikdo jiný než vdovka černobílá (Vidua macroura). Ocas, jenž dosahuje délky až 20 cm, převyšuje samotnou délku těla. Co se týče vztahů, dominantní postavení ve společenském řádu vdovek zaujímá samec. Ovšem nejen dominance patří mezi základní charakterové vlastnosti tohoto živočicha. Vdovka je navíc hnízdním parazitem s orientací na astrildy. Od astrildů je k nerozeznání. Podobný vzhled, kopírující chování a téměř identické hlasové schopnosti. Nakonec to není k údivu. Samotní astrildové je jako milující rodiče vychovali a svým ,,adoptovaným" potomkům vtiskli i osobní zvyky a tradice. Zkušenosti z mládí jsou tak silné, že v dospívání vdovky opět vyhledávají hnízda  dávno zapomenutých rodičů. Současná mláďata z hnízd ovšem nevytlačují, podobně jako je tomu v případě kukaček. Vdovky lze spatřit v korunách stromů. Volí si strategickou polohu na vyvýšeném místě stromu,odkud sledují a pečlivě střeží svá teritoria.

Kamerunská koza (Capra aegagrus hircus) je nejmenším sudokoptníkem z čeledi zvané tudorovští. Do Evropy se dostala z Afriky. Znakem kamerunsých koz jsou krátké končetiny a uši včetně rohů, jež jsou příznačné pro obě pohlaví. Kamerunské kozy disponují odlišným zbarvením, přičemž varianta černobílé je přinejmenším pozoruhodná. U nás se tento druh využívá k vypásání luk či jako oblíbené zvíře zoologických zahrad.

Zdroj: Flickr