Barevní živočichové: Variace na modrou 2

Modrá propůjčuje energii vesmíru i fialkám. V hlubinách stojatých i tekoucích vod, vetmách světa podmořského, skví se živé i neživé. Obestřeno tajem modrého závoje, jenž byl kdysi předtím nadýchán a zavěšen v nebesích, vzpomíná na časy minulé. O závoj totiž jednou ptáci v letu zavadili a tak se snesl dolů, na Zemi, kde si jej tíha vody nekompromisně přivlastnila...

Klidně to mohl být ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus). Ten, který neopatrným letem stvořil navždy rozevlátou modrou oponu. Ara patří mezi největší přírůstky svého druhu. Kobaltově modrý háv podtrhuje žlutý rám v podobě brady a očí a vytváří komplementární kontrast. Mohutný, zahnutý zobák tohoto ptáka nejen, že nebezpečně působí, ovšem síla, jíž je v zobáku ukryta, nutně budí respekt k tomuto tvorovi. Zobákem navíc rozlouskne kokosový ořech, často natrávený v exkrementech dobytka. Ara hyacintový sídlí v populacích v jižní Brazílii, východní Bolívii a severovýchodní Paraguayi. Dříve obýval jihoamerické deštné pralesy, ovšem ničení životního prostředí mu neumožnilo nadějné vyhlídky na dloubodobý pobyt. Ara hyacintový je dnes považován za ohrožený druh.

Jak je to s modrými ještěry? Myslíte, že dávno vyhynuli? Kdepak! Agamka sinajská (Pseudotrapelus sinaitus), ještěr z čeledi agamovitých, je toho skutečným důkazem. Dorůstá až 30 cm, přičemž minimálně dvě třetiny tělesné délky zaujímá ocas. Právě ocas a dlouhé končetiny umožňují dobré lezení a skvělé běžecké schopnosti. Díky modrému nádechu kůže agamku nelze přehlédnout. V době páření navíc samci získávají zvláštní odstín, na nějž lákají samičky. Tento živočišný druh žije v suchých oblastech Egypta, Izraele, Libye, Jordánska, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Eritrey, Etiopie, Súdanu, Ománu či Džibutska.

Na březích mírných i polárních vod, v severoamerických zákoutích a evropských koncích, v hlubinách Středozemního moře a Atlantiku, přichyceni byssovými vlákny ke skalám, žijí v koloniích slávky jedlé (Mytilus edulis), středně velcí mořští plži kosmopolitního charakteru. Hladká mušle z čeledi slávkovitých je zdobena rýhami ve tvaru linií. Purpurový, modrý či hnědý odstín tohoto živočicha je pro slávku typický. Slávky jsou lahůdkou hned několika kuchyní. Jsou sbírány a připravovány pro svou kořenitou chuť.

Že je beruška za každou cenu červená? (Halmus chalybeus) přezdívaný jako ,,ocelová beruška" je malý brouk z rodiny Coccinellidae. Přívlastek ,,ocelového" získal na základě modrozeleného irizujícího zabarvení. Souměrná křídla disponují lesklým, tmavě zeleným odstínem. Tento druh brouka patří mezi predátory ostatního hmyzu.

Pyskoun obrovský (Cheilinus undulatus) je pyskoun, jenž se vysktytuje převážně u korálových útesů v Indo - pacifické oblasti. Je největším žijícím členem rodiny Labridae. Pyskoun obrovský nese název dle tlustých, masitých rtů a hrbu, který se nachází nad očima. Samci pyskouna disponují jasným odstínem od modré po zelenou, modré s purpurovým nádechem či obyčejným až nudným odstínem zelenomodré. Mláďata i samice se vysktují i v kombinaích červenooranžových barev. Dospělí pyskouni se vyskytují na strmých svazích korálových útesů či hřebenů lagun. Pysoun obrovský je mimo jiné řazen mezi predátory jedovatých živočichů.

Zdroj: Flickr