Barevní živočichové: Variace na šedou

Růžový, žlutý nebo černobílý? Jaký je Váš život? Není příliš šedý? I v opačném případě - šedý život nemusí být jasnou známkou nezajímavého či průměrného. I když je šedá barva považována za symbol všednosti, ne všechna šedá stvoření jsou obyčejná a fádní. Exhibicionista či introvert, šedá myš či pavián. Dokonce i lidským charakterům jsou přisuzovány animální vlastnosti. Na druhou stranu i šedá myš v koutě nemusí vést zcela obyčejný život.

Šedá je výrazem neutrality a kompromisu. Vzniká směsí světla a temnoty, dobra a zla. Podobně jako jsou lidské vlasy starého člověka výrazem stáří a odtud rozumu a přemýšlivosti, může být i šedá kůže znakem racionality a moudrých kontemplací. Šedou nosíme za sebou v podobě stínu, a proto i v živočišné říši existují tvorové podobného barevného charakteru, jimž právě barevná přednost přináší výtečné kamuflážní schopnosti. Barva myší srsti, kamene nebo kovu prý nepřináší žádné emoce. Výjimkou jsou však živočichové odění do šedé.

Šedým kabátcem z peří se pyšní holub domácí (Columba livia f. domestica), jedno z nejstarších domácích zvířat. Holub domácí je domestikovanou formou holuba skalního. Je chován pro maso, zábavu či kvůli holubí poště. Ke zdomácnění došlo v Přední Asii, odkud se jeho chov rozšířil do Egypta, dale do oblastí Středozemního moře a Asie. Holubi jsou výborní letci. Ale nejen to. Patří mezi společenské tvory žijící v hejnech či koloniích. Pokrývka těla je tvořena obrysovým peřím v šedých odstínech, které se postupně vyměňuje během celého roku. Prachové peří holubům chybí. Šedá v holubím podání nemůže být fádní. Je narušena téměř diamantovým zabarvením zeleného a fialového odstínu na krční části ptáka. Holubovi domácímu se mimo jiné přezdívá také ,,letájící potkan”. Přezdívka vzešla na základě faktu, že zdivočelá forma daného druhu žije a pohybuje se ve městech, kde je považována za škůdce, protože holubi svým trusem znečišťují sochy, kamenné prvky budov a často bývají přenašeči nemocí.

Exotickým obyvatelem Austrálie není nikdo jiný než koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus). Vačnatec, nesprávně přezdívaný jako medvídek koala, se vyskytuje v oblastech východní a jižní Austrálie, zejména v lesích s dostatečnou vlhkostí. Tento jediný zástupce koalovitých patří mezi zvíře se zavalitou tělesnou konstitucí. Má delší uši a končetiny a popelavě šedou až hnědou srst. Šedý kožíšek je na dotek hustý, měkký a hebký. Břicho a ušní boltce pokrývají dlouhé bílé chlupy. Koala je býložravcem. Jako jeden z mála živočichů totiž miluje listy blahovičníku, které navíc obsahují i jedovaté látky.

Který je největší suchozemský savec v šedém? Řeč je o slonovi africkém (Loxodonta africana). Jeho výskyt je roztroušen po celé Africe, konkrétně do míst deštných lesů, savan až po horské oblasti, kde je dostatečný stín, široká možnost příjmu potravy a vody. Slon africký disponuje silnou, pružnou kůží šedivého až a šedohnědého odstínu bez srsti. Jeho tělo je pokryto hmatovými chloupky. Na konci chobotu je vybaven dvěma citlivými prstíky. Struktura vrásčité kůže slona asociuje kámen , a tak není divu, že nic netušící člověk může být po vyčerpávající túře zaskočen v momentě, když si dopřává krátkého odpočinku v přírodě na skále či balvanu a skála se začne pohybovat a ve sloní podobě jednoduše zmizí.

Pokud je šedá barvou klidu a racionality, u papouška šedého (Psittacus erithacus) přezdívaného žako se stala chyba. V tomto případě je namístě podotknout, že zdání klame. Živočišný živel v šedé podobě je znám především pro divokou povahu a rozvinuté kognitivní schopnosti, zejména tedy pokud se jedná o napodobování zvuků a slov. Žako měří kolem 30-40 cm. Zbarvení tohoto ptáka se pohybuje od světlé až po černošedou. Ocasní pera září červeným odstínem. Pírka ptáka jsou na sebe navrstvena, a proto, při sebemenším pohybu, se části peří štěpí v půvabné a načepýřené límce. Papoušci šedí jsou považováni za jedny z nejinteligentnějších ptáků. Role žaka jako domácího společníka spadá již do doby před 4000 lety.

Neopomenutelným šedým přírůstkem je i nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) nazývaný též černý. Tento býložravec žije především v afrických rezervacích. Nevypočitatelný a nesnášenlivý samotář, jenž napadá vše, co je mu podezřelé, se nejraději válí v bahně a odpočívá ve stínu. Jeho tělo je pokryto silnou kůží šedého odstínů bez větších záhybů. Na hlavě vyrůstají dva rohy tvořené keratinem.

Díky výše zmíněnému výčtu šedých existencí ve zvířecí podobě jsme se přesvědčili o tom, že šedá barva je také odstínem živočichů s divočejším charakterem. Jak se říká: ,,Šedou toho člověk moc nepokazí“. U zvířat to platí dvojnásob.

Zdroj: Flickr