Barevní živočichové: Variace na světlo

Zářivky - žárovky - lasery - živočichové. Který z nich do výčtu nepatří? Pokud pomineme hledisko životného/neživotného, dostali jsme Vás! Jak můžeme srovnávat žárovku se živočichem? Je pravda, že vzhledem si zdaleka nekonkurují, zato produkce světla je jim společná.

V domě, na chodníku či na ulici, tam všude nás rozptyluje umělé světlo, jež nás dělí od temných nocí. Pokud zabloudíte do hlubokých lesů či temných moří, kde měsíční záře již dávno vyhasla, nemusíte mít strach. Dokonce ani baterku. Správný směr Vám ukáže schopný průvodce, na nějž můžete s velkou pravděpodobností narazit. Nakonec jich není vůbec málo. Na pozici hlídačů (nejen) nočních služeb se hlásí kolem 620 druhů živočichů.

Abychom uvedli problematiku na správnou míru, řeč je o ,,svítících" tvorech. O tvorech, jež nejsou k nalezení v laboratořích šílených vědců či v nejbližším hračkářství, ale o těch, kteří jako živé organismy dotváří přírodní koloběh. A kdo jsou ,,oni" tajemní? V našem prostředí se vyskytuje pouze malé množství živočichů vydávajích světlo. Nejznámějším příkladem jsou bezpochyby světlušky. V obecném součtu však existuje kolem 600 druhů zvířat spolu s několika houbami a dalšími jedoduššími organismy. Dokonce i mořská dna nejsou zahalena pouze do přikrývky měsíčního světla. V hlubinách hlídkují ryby a chobotnice a dohlížejí tak na podmořský pořádek.

Lampyris noctiluca. Světluška větší. Svatojánská muška. I když mohou jednotlivé názvy čtenáře zmást, řeč je pouze o jednom druhu brouka z čeledi světluškovitých. Jak již samotné označení napovídá, světluška nabyla slávy díky schopnosti produktivity zelenkavého světla ze svého těla. Funkci světla může svévolně koordinovat. Vlastní vůlí jej tedy zapíná a vypíná. Svit světlušek vzniká na základě bioiluminiscence. (Ta vzniká v rámci chemické reakce v živých buňkách a tkáních a vydává energii, která se transformuje do podoby světelné, nikoliv tepelné.) Svatojánská muška, jež je aktivní především v nočních hodinách, se vyskytuje všude na evropských loukách a okrajích se lesů. Výrazně zářící samice díky vyšší kvantitě světelných orgánů vyčkává pozornosti samců v trávě. Samci méně výrazného osvětlení, naopak pohybově aktivnější díky schopnosti létání, vyhledávájí potenciální partnerku na louce. Je třeba být na pozoru! Drobný a nevinný zevnějšek světlušky při ohrožení zaskočí nejednoho nepřítele. Světluška totiž bolestivě kouše.

Medúza pohárovka (Aequorea victoria), často zvaná také křišťálová medúza, je mořský tvor, který se nachází podél Tichého oceánu, mimo západní pobřeží Severní Ameriky. Tento živočich produkuje zábleky modrého světla díky rychlému uvolňování vápníku. Světlo vydává zásadně při fyzickém podráždění. Její svit je velmi jasný, a proto se britští vědci rozhodli náležitě využít daných schopností k vyvinutí nové metody zobrazování rakoviny na lidském těle. Tělo medúzy je průhledné a bezbarvé, ve vodě často obtížně rozeznatelné od okolního prostředí. Barvy, jež medúzy produkují světlem, připomínají sen. Rej seskupených medúz asociuje ladný tanec.

Další živou baterkou jsou ryby z čeledi světloočkovitých. Konkrétně světloočka malá (Photoblepharon palpebratus), je dravou, vejcorodou rybou obývající korálové útesy Tichého a Indického oceánu. Světloočka dosahuje vzrůstu maximálně 10 cm. Disponuje tupě zakončenou hlavou. V orgánu pod očima je vybavena bioiluminiscenčními bakteriemi, díky nimž září citrónově žlutým světlem. Světla pak využívá ke komunikaci, k lovu, úniku či k zastrašení nepřítele. Tato ryba se živí převážně planktonem. Patří mězi poměrně vzácný druh.

Víte který živočich disponuje bioiluminisenčním orgánem, jenž se vyvinul z hřbetní ploutve a plní úlohu rybářského prutu? Nikdo jiný než ďas mořský (Lophius piscatorius) z čeledi ďasovitých. Ďasové to mají chytře vymyšleno. Při lovu mají rozsvíceno. A tak ani nemusí být příliš zdatnými lovci. Září, jenž se pyšní, láká ostatní obyvatele podvodní říše. Ale není všechno zlato, co se třpytí. A to doslova. Zvědaví totiž mají smůlu. Vše, co se nachází v zorném poli dravého ďase mořského, je nasáto do tlamy plné ostrých zubů a nemilosrdně pohlceno. Tento nekompromisní živočich žije díky atypické stavbě těla u dna moří a oceánů tropického a mírného podnebného pásma. Široká hlava doplněná gigantickými ústy s lemem ostrých zubů zabírá asi jednu třetinu velikosti a dvě třetiny hmotnosti těla. Ďas je jako ryba velmi agresivní, a proto, i když je lapen do rybářské sítě, stále loví.

V hlubinách okolo 600 - 900 m pod hladinou je možno setkat se vampýrovkou hlubinnou (Vampyroteuthis infernalis). Tento podivný hlavonožec asociuje pravěk. Kdepak mamuti a člověk ve stádiu raného vývoje! Vampýrovka se ve svém vývoji zastavila v době před několika miliony let. Dosahuje vzrůstu až 30 cm. K lovu či obraně využívá svítící body umístěné po celém těle. Lapenou oběť prý dokáže hypnotizovat.

Nejen barva, ale i světlo má svou důležitou funkci a úkon. A tak kdo se nepyšní červenou, modrou či zelenou, svítí. A ať už je světlo v tomto případě světlou či černou stránkou, neubírá na výjimečnosti ,,svítivých tvorů".

Zdroj: Flickr, © Mitchell Brown