Není brouk jako brouk

Zahalen brněním, ale rytíř to není. Krunýř i masku, odhodlán čelit úskalím a na život a na smrt bojovat do poslední kapky. A princ to není. Že by bytost z jiné planety? Kdeže. I hmyz má svou mocnou říši, které vládne, kterou ochraňuje. Za níž bojuje. A umírá. Za tu, kterou miluje.

Říše brouků je jednou z nejrozmanitějších. Brouci (Coleoptera) patří do řádu hmyzu. Ta čítá asi 400 000 popsaných druhů rozčleněných do 160 čeledí. Dodnes jsme poznali asi 350 000 druhů brouků. A tak se předvádí, jak jen mohou. Na přehlídková mola je sic nechtějí, truchlit však nemusí. Každý z nich vyniká okouzlujícím tvarem, barvou či proporcí. Někteří jsou drobného vzrůstu okolo 0,25 mm a tak je v přírodě nemusíme okem zahlédnout. Jiným bylo pěkně dáno do vínku. Není proto divu, že když před vámi kráčí cosi o velikosti 20 cm, jedná se stále o brouka.

Typickým znakem brouků jsou rýhované či hladké krovky. Krovky vznikly přeměnou prvního páru křídel tvořeného chitinem. Ten kryje křídla druhého páru a obvykle i celý zadeček. Brouci - jako správní bojovníci - jsou na přední části těla vybaveni hrudním štítem. Ze středohrudi je pak patrný větší či menší štítek mezi začátkem krovek. A co teprve pevný krunýř! Slouží nejen k ochraně, ale je i příčinou masového rozšíření hmyzí říše o tolik druhů. Nakonec i článkovaná tykadla, pro něž je typická pohlavní dvoutvárnost, nabývají různých forem a tvarů. Jsou tak uzpůsobeny potřebám konkrétního druhu.

,,Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak, že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.“ Už Franz Kafka ve své Proměně popsal způsob transformace člověka v hmyz. O tom, zda dokonalá byla či ne, lze jen polemizovat. Co se týče brouků, u těch je dokonalá proměna potvrzena. Důkazem je plynulý přechod vajíčka v larvu, kuklu a dále v dospělého jedince. A jak to probíhá? Upřímně řečeno, různě. Každý není ideálním rodičem. Existují druhy brouků, jež se o vajíčka starají s láskou a péčí, stavějí pro ně úkryt a obstarávají potravu. Připravují tak harmonické prostředí pro příchod nového potomka. Jiní, jmenujme kupříkladu mandelinku bramborovou, jsou pouhými ,,rozsévači“. Ale nemůžeme jim to zazlívat. Vajíčka sice nakladou a o jejich osud se dále nestarají, ovšem kvantita nakladených vajíček přesahuje nesčetněkrát počet vajíček u ,,starostlivých hmyzích rodičů“.

Člověk by měl broukům poděkovat. Pro lidstvo mají velký význam. Některé druhy jsou velmi prospěšné, protože likvidují nebezpečné škůdce. Například mrchožravý druh odstraňuje mršiny vskutku rychle. Každý má své chyby, výjimkou nejsou ani brouci. Někteří způsobují nemalé obtíže v zemědělském průmyslu (viz. mandelinka bramborová). Brouci se vyskytují po celém světě vyjma oceánů, moří a polárních oblastí. Jsou vázáni na určité místo a prostředí. Všude dobře, doma nejlíp. Sbalit si pár švestek a vyrazit na výlet, to není nic pro ně. Nemají totiž rádi změny. A jak je to se stravováním? Brouci disponují ústním kousacím ústrojím. Larvy mají odlišnou hlavu i kousací ústrojí. Návyky a chutě jsou však různé. Většina druhů je býložravá. Krmí se listím, kořeny, dřevem atd. Masožraví predátoři konzumují převážně hmyz. Další se živí odumřelými tkáněmi, houbami či plísněmi. Někteří ryze parazitují.

Není brouk jako brouk. Pestrost způsobu života brouků je skutečně rozmanitá. Podobně jako lidé - každý dělá, co umí. A co mu od ruky jde. Pro některé bude vždy prioritou péče o potomstvo, pro jiné dravý způsob života. Stavitelé budují své chodby, další si vytváří obydlí v křídlech blanokřídlých. Ve vodě, v poušti, v jeskyni, plnohodnotný život lze vést kdekoliv.

Zajímavost: Největším broukem v ČR je roháč obecný. Dosahuje velikosti až 7 cm.

Zdroj: Flickr