Tonkinská kočka: první čistokrevné plemeno v Kanadě

---

Historie plemene

Společensky naladěná tonkinská kočka vznikla v sedmdesátých letech minulého století v Kanadě a na severu USA spojením siamské a barmské kočky. Ve Spojených státech amerických bylo plemeno uznáno v roce 1975 organizacemi CCA i CFA a patří zde k těm nejvíce oblíbeným. S jejich chovem započala paní Margaret Conroyová, která se zřejmě inspirovala prvními pokusy doktora Josepha Thompsona. Tento chovatel vytvořil podobné plemeno již ve 30. letech 20. století.

FIFe dosud neuznala tonkinskou kočku za samostatné plemeno, což je dáno mimo jiné také faktem, že se nepodaří nikdy vyšlechtit zcela čisté jedince, jedná se o takzvanou intermediární formu dvou genů albinotické série. Jinak řečeno, ve vrzích dvou tonkinek se rodí tonkinsky zbarvená koťata, ale také barmsky zbarvená koťata.

Stavba těla, popis

Svým mohutným osvalením, se tonkinské kočky podobají spíše siamkám, ovšem i od barmských koček si vzaly hodně vlastností a znaků. Tělo je střední velikosti, dobře svalnaté, na delších končetinách. Zadní běhy jsou delší než přední. Hlava tvoří jakýsi krátký klín, široký v oblasti líních kostí, tupě sbíhající k čenichu. Vrchní část lebky je široká a zakulacená.

Oči mají tvar mandle, jsou větší a daleko posazené od sebe. Jejich barva bývá nejčastěji živě, zářivě a svítivě modrozelená. Uši jsou střední délky, široké v nasazení.

Srst hladce přiléhá k tělu a je příjemná na dotek, nedosahuje přílišné délky. Středně dlouhý ocas je široký v základně, postupně se zužuje do tenké špičky.

• V dospělosti dosahuje tonkinská kočka váhy 3-6 kilogramů.

Zbarvení

Tonkinské kočky jsou chovány v několika barevných varietách.

• Tmavě hnědé odznaky- natural mink
• Teple čokoládové odznaky- honey mink
• Světle hnědé odznaky- champagne mink
• Světlé variety: blue mink a platinum mink

Charakteristické vlastnosti

Tonkinská kočka je přátelská a má ráda společnost, navíc je velmi zvědavá. Říká se o ní, že je to jedna z nejpřítulnějších koček, se schopností skvěle se přizpůsobit prostředí. Tonkinské kočky jsou zvídavé a temperamentní, mají rády dlouhé procházky a také cestování automobilem. Tak rády se vozí autem, že jsou známy případy, kdy si „vezmou stopa“,  jen aby se dostaly na výlet do neznámých krajin a povozily se.

Někteří chovatelé zasvěceně tvrdí, že tohle plemeno se naučí bez potíží i aportovat a v mnoha ohledech se podobá domácímu psu.

Plemeno tonkinská kočka si potrpí na dostatek pozornosti a ráda je jejím středem, jakmile se objeví ve vaší domácnosti návštěva, můžete očekávat velký zájem ze strany tohoto mazlíčka. Ne vždy ale bývá pozitivní, dokonce se stane, že tonkinka vaši návštěvu trochu prožene, zase podobně jako pejsek.

Ne právě dobře se snáší tonkinská kočka s dalšími domácími mazlíčky, překvapivě s výjimkou psů. Výborně si ale rozumí s malými dětmi a nenechá se jen tak vydráždit ani při špatném zacházení.

Březost, koťata

Koťata tonkinské kočky se rodí bez výjimky ve světlé barvě, tmavší zbarvení dostávají až po čase. Výsledná barva je určena asi po jednom měsíci života kotěte.

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 63 dní
• Počet koťat: 3-5

Výchova, péče

Pro tyto kočky jsou ideální větší voliéry s volným výběhem a spoustou podnětů k tréninku a zábavě. To znamená především hračky, šplhadla, odpočívadla a kočičí domky. Tyto prvky pak umístěte co nejvýše, aby mohla vaše kočička zdokonalovat své lezecké schopnosti co nejefektivněji.

Pokud nemá tonkinská náladu, tak s ní nepohnete a jakýkoliv trénink bude bez úspěchu. V takovém případě většinou vyleze na co nejvyšší bod, kde nalézá své bezpečné útočiště před okolním světem a může se vyhřívat na sluníčku. Při tom ale rozhodně neztrácí přehled o tom, co se děje v okolí domu.

Co se týká srsti, tu je potřeba aspoň jednou týdně pročesat, a pro zvýšení jejího lesku sáhněte po speciálním sametovém hadříku.

Tipy, zajímavosti

Tonkinská kočka je prvním čistokrevným plemenem, které bylo vyšlechtěno a uznáno na kanadském území.