Turecká van: starobylé plemeno z Anatolie

---

Historie plemene

Pradávné plemeno tureckých koček Van pochází z oblasti Anatolie, tedy dnešního jihovýchodního Turecka, od jezera Van. Podle místa původu dostalo také své jméno. Do Evropy přivezla první tuto kočku anglická chovatelka, jistá Laura Lushingtonová v roce 1955 a tito jedinci se stali základem evropského chovu.

První standard byl uznán na britských ostrovech roku 1969 a již o dva roky později jej uznala také organizace chovatelů FIFe. V roce 1982 bylo toto plemeno uznáno také americkými organizacemi chovatelů.

Stavba těla, popis

Turecká van patří do skupiny plemen s polodlouhou srstí. Hlavu má krátkou, její spodní část má tvar trojúhelníku. Tělo je celkově poměrně statné, výrazně silné a svalnaté, se středně dlouhými končetinami. Ty zakončují kulaté a výrazně ochlupené tlapky jemného vzhledu. Oči mohou být modré, oranžové až světle jantarové, nebo také různobarevné.

Uši jsou dosti velké a dobře potažené srstí, široké ve své základně. Špičky uší jsou lehce zaoblené. Z vnější strany musí být bílé, vnitřní strana je pak růžová. Ocas turecké van je střední délky s průměrným osrstěním, bez podsady. Nejčastěji se vyznačuje výrazným proužkováním.

• Váha kocoura: až 8 kg
• Váha kočky: 5-6 kg

Zbarvení

Zbarvení turecké van je natolik zajímavé, že bylo chovateli zobecněno a dnes se používá k označení dvoubarevných koček s bílou skvrnitostí a s převažující bílou barvou. Skvrny bývají nejčastěji mramorované.

FIFe uznává tyto barevné varianty skvrn:

• Černé skvrny
• Modré skvrny
• Červené skvrny
• Krémové skvrny
• Želvovinové skvrny

Charakteristické vlastnosti

Turecké van mají velmi rády vodu, doslova se vyžívají v plavání a vodním rybolovu. Milují dokonce i chladivý sníh a obecně je plemeno považováno za velmi otužilé a houževnaté. Hladina jezera Van se nachází v poměrně velké nadmořské výšce, a proto došlo k významné adaptaci na extrémní prostředí.

Tyto kočky jsou soběstačné a dají se označit za výborné lovce. Jsou ale také velice hravé a aktivní, vyžadují dostatek pozornosti chovatele. Zajímavé je, že svou náladu vyjadřuje turecká van celým držením těla a zkušení chovatelé tak dokážou dobře odhadnout, co požaduje. Méně zkušení však toto plemeno mohou označovat za dosti nepředvídatelné.

V domácnosti si turecká van většinou oblíbí jednoho z členů rodiny, na kterého je poněkud fixovaná, ostatní členy domácnosti je schopná zcela ignorovat. Kočka je také velice inteligentní a zvídavá.

Podstatnou vlastností, která z turecké van činí výtečného lovce je nejen síla, rychlost a houževnatost, ale také vynalézavost a výtečná schopnost učit se nové věci. Učení a trénink ale nemusí být pro chovatele vždy jednoduché, kočka je totiž dosti sebevědomá a hrdá. Chvíli to může trvat, než k vám získá dostatek důvěry.

Březost, koťata

Koťata jsou plně samostatná už do jediného měsíce a rodí se již poměrně vyspělá a bohatě osrstěná.

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet koťat: 3-8

Výchova, péče

Turecká van vyžaduje vyčesávání plstnatější srsti alespoň třikrát za týden, v období intenzivního línání ještě častěji. Jak jsme již naznačili, miluje vodu, takže se nebojte ani občasného koupání. Vzhledem k otužilosti, která je pro plemeno charakteristická, se nemusíte obávat ani venkovního výběhu, naopak, můžete dát kočce na výběr, zda chce být doma nebo třeba na zahradě.

Zajistěte jí rovněž dostatek volnosti, pohybu a hravé aktivity, to znamená: zapojte škrabadla, odpočívadla a prolézačky ve spojení s hračkami, jako jsou kuličky na provázku a podobné.

Tipy, zajímavosti

 Turecká van patří k vůbec nejstarším plemenům koček a dosud není zcela jistě určeno jeho stáří. Hovoří se však o tisících let, kdy se vyvíjela izolovaně od všech ostatních kočičích druhů, ve velice specifické oblasti jezera Van.