Anglický foxhound: pes, který miluje svou smečku

---

Historie Plemene

Původní zemí anglického foxhounda je Velká Británie. Objevil se zde v patnáctém století a jeho určení bylo lovecké, především se zaměřoval na lov lišky. V 17. století byl anglický foxhound dovezen také do Ameriky a postupně byl přešlechtěn na americkou formu foxhounda.

V Anglii je tohle plemeno vedeno oficiálně v knize plemen od roku 1800. Postupem času se tento lovecký pes prosadil téměř po celém světě, jeho rodokmeny jsou velmi dobře vedené a také dohledatelné. Pro chovatele, který získá čistého jedince, by tedy neměl být problém prozkoumat původ hodně desetiletí nazpět.

Organizací FCI byl anglický foxhound uznán roku 1964 a jeho největší rozšíření je dodnes v Anglii, v současnosti se s ním ovšem můžete v poměrně hojných počtech potkat také v České republice.

Stavba těla, popis

Angličtí foxhoundi jsou velcí psi, kteří se vyznačují hrdým držením těla a silným hřbetem. Končetiny jsou rovné a svalnaté, zakončené zakulacenými tlapkami kočičího vzhledu. Ocas je zahnutý a má tvar šavle, nejčastěji bývá nesený ve stejné rovině jako hřbet. Hlava tohoto plemene je výrazně zakulacená a podlouhlá, s široce rovným čenichem.

Oči jsou hnědé a velké, vyznačují se určitou hrdostí i bystrostí. Uši přiléhají k hlavě, jsou široké a dlouhé. Čelisti jsou velmi silné, disponují výborně vyvinutým nůžkovým skusem. Srst anglického foxhounda dobře přiléhá k tělu, je krátká a při doteku příjemně hebká. Krk je kvalitně osvalený, spíše krátký, chybí u něj límec.

• Kohoutková výška dospělých psů: 57-65 cm
• Hmotnost v dospělém věku: 25-35 kilogramů
• Tito psi se dožívají věku až 13 let

Zbarvení

Barva anglického foxhounda je ve většině případů trikolorní, kdy jsou zastoupeny odstíny černé, hnědé a bílé. Není to ale jednoznačným pravidlem, některá z výše jmenovaných barev může chybět.

Zdroj: Flickr

Charakteristické vlastnosti

Anglický foxhound je známý poklidnou a neagresivní povahou, není to tedy jen lovec, ale také dobrý společník. Tito psi jsou velice silní a plní energie, vyžadují tak především dostatek životního prostoru pro pohyb. Do města se rozhodně nehodí, nejlépe se jim bude dařit na venkově, kdy budou v kontaktu s přírodou.

U anglických foxhoundů může občas lovecký pud zvítězit nad poslušností, a to pak můžou být dosti těžko zvladatelní. I proto je více než cokoliv jiného nesmírně důležité, abyste s těmito psy chodili na časté procházky a upevňovali s nimi vztah, dali jim prostor k tomu, aby svůj nadbytek elánu využili a vyčerpali.

Tohle plemeno má skvěle vyvinutou inteligenci, je velice společenské, ovšem vždy dá přednost spíše jinému psu než člověku, což je dáno zažitými zvyky smečky. Tito psi mohou být někdy poněkud tvrdohlaví, ovšem dětem se chovají pěkně, pokud je tedy příliš nedráždí. Anglický foxhound se příliš dobře nesnáší s jinými zvířaty, samozřejmě s výjimkou psů.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Anglického foxhounda je nejlepší chovat ve smečce, je to plemeno, které společnost dalších psů doslova vyžaduje. Stejně tak požaduje co nejvíce pohybu a velký výběh, ve kterém se bude moci vyřádit, každodenní dlouhé procházky by neměly chybět. Srst nevyžaduje speciální péči, postačí občasné kartáčování, na škodu nebude ani použití psích šamponů v případě většího znečištění srsti.

Využití plemene

Z loveckého specialisty se postupně stal spíše lidský společník, ovšem dodnes je plemeno anglický foxhound využíváno také při honech na lišku.

Zajímavost

• Asi největší zajímavostí u anglických foxhoundů je to, že spíše než k člověku, přilnou k jinému psu. Ideální je pro ně život ve smečce.