Československý vlčák: vlka nezapře

---

Historie Plemene

Československý vlčák připomíná hned na první pohled vlka, a tak není překvapením, že byl také podobně pojmenován. Cílený chov tohoto plemene začal v druhé polovině padesátých let minulého století, kdy Karel Hartl křížil německé ovčáky s karpatským vlkem. Jednalo se ale spíše o jakousi formu kynologického výzkumu, než myšlenku vyšlechtit nové plemeno. Cílem bylo hlavně zjistit, zda bude výsledný jedinec bližší německému ovčákovi nebo vlku.

Po vlkovi zdědili českoslovenští vlčáci mnohé vlastnosti, například značnou vytrvalost, podobné reprodukční návyky, či plachost. A samozřejmě i srst se stále více podobala té vlčí. Tito psi rovněž vykazovali výborné schopnosti přizpůsobit se danému klimatu, tedy extrémním chladům i vysokým vedrům.

V roce 1966 se objevil pokus o zapsání plemene československý ovčák do plemenné knihy FCI, bohužel se to ale nepovedlo, došlo k tomu až roku 1989. Hlavní zásluhu na tom měl Klub československých ovčáků, který vznikl roku 1982 a výrazně se podílel na osvětě tohoto specifického plemene.

Stavba těla, popis

Českoslovenští vlčáci dosahují střední velikosti, výrazně se podobají vlkům. Jejich hrudník je přiměřeně široký a silný, břicho pak mírně zatažené a zpevněné. Krk je kvalitně osvalený.  Zadní končetiny jsou o něco více svalnaté než přední, celkově působí silným a pružným dojmem.

Hlava tohoto plemene je pěkně tvarovaná, čenich protáhlý a tlama spíše suchá. Oči vypadají velice podobně očím vlka, nejčastěji jsou jantarově zbarvené. Čelisti jsou uspořádané v nůžkovém skusu, zuby jsou velice silné a zdravé. Uši mají tvar trojúhelníku a ve většině případů stojí vzpřímeně.

Ocas těchto psů je nejčastěji svěšený dolů, při různých vzrušivých podnětech se může zakřivit směrem nahoru. Srst je rovná a středně dlouhá, především v zimním období se u ní vytváří velmi silná podsada.

• Kohoutková výška psa: 65 cm
• Kohoutková výška feny: 60 cm
• Váha dospělých psů: 20-25 kilogramů

Zbarvení

Zbarvení československého vlčáka bývá buďto stříbrošedé nebo šedožluté se světlejší maskou na krku, hrudníku a hlavě.

Zdroj: Flickr

Charakteristické vlastnosti

Vlastnosti československého vlčáka si můžeme hodně spojovat s vlčím původem, je velice energický, vytrvalý a neustále se chce pohybovat. Rovněž dokáže dobře odolávat nástrahám přírody a podnebí, disponuje nepřekonatelnou schopností orientace a jeho čich je vskutku vyhlášený.

Českoslovenští vlčáci jsou po vlcích nesmírně odvážní, a to může znamenat potíže při setkání s ostatními psy, dalšími zvířaty nebo dokonce s člověkem. Vůči němu jsou především velice nedůvěřiví, může se ale dostavit i větší či menší agrese. Svému pánovi jsou však oddaní a rádi se učí nové věci, nadšeně si hrají ve společnosti lidské rodiny. Skoro neštěkají a nejsou to právě dokonalí hlídači, ale přes to si našli využití v nejedné rodině, povětšinou samozřejmě české nebo slovenské.

Dnes není plemeno československý vlčák příliš rozšířené mimo samotný klub chovatelů u nás, ale určitě stojí za pozornost. Odmění se vám věrností a odvahou, které se promítnou v jeho obranářských schopnostech i dalšími pozitivními vlastnostmi, navíc budete mít doma „malého vlka“.

Březost

Feny hárají jen jednou ročně, i to je důsledek velmi blízkých genů vlkům.

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Co se chovu týká, je plemeno československý vlčák velmi náročné a hodí se pouze pro svědomité a poučené chovatele. Je to dáno především jeho vlčí nedůvěřivostí a menší dávkou divokosti. Určitě se nedoporučuje držet psy i třeba na kratší časové úseky v interiéru, jsou zvyklí na volnost pohybu a větší výběh.

Využití plemene

Plemeno československý vlčák je využíváno u záchranářů, velmi dobře se hodí také do rodiny. Pro majitele je nejdůležitější, aby mu umožnil stále nějakou aktivitu, a to i ve výběhu.

Zajímavost

• Namísto štěkání se českoslovenští vlčáci často projevují spíše kňučením nebo vytím.