Pumi: nebojácný a nesmírně čilý pes

---

Historie Plemene

Ještě ve dvacátém století byl pumi nazýván buďto puli nebo mudi, jeho nové označení bylo zavedeno až později. A není to žádná náhoda, především puli se totiž významně podílel na vzniku tohoto plemene, když byl křížen s malými psy dovezenými z Německa, ale také z Francie. A vyšlechtili ho nikoliv oficiální chovatelé, ale maďarští farmáři a rolníci, hledající takového psa, který bude nenáročný na péči a stravu a jehož výcvik rovněž nebude těžký. Svůj význam pak měl také malý vzrůst plemene.

 K tomuto šlechtění docházelo v průběhu 17. a 18. století, postupně se pumi dostal v podstatě do všech koutů světa, i když není zcela zřejmé jak. Nejvíc jedinců tohoto plemene byste našli jednak v USA, především ale v severských zemích, Finsku a Švédsku.

Stavba těla, popis

Středně velké tělo pumiho je celkově spíše hranatých proporcí, disponuje zataženým břichem a hlubokým hrudníkem. Zadní a přední končetiny jsou postaveny rovnoběžně, při čemž zadní jsou viditelně více osvalené. Díky svým vypracovaným nohám se pumi pohybuje rychle a s velkým elánem, přes to, že jednotlivé kroky jsou krátké. Ocas má pumi nasazený vysoko, při čemž je charakteristicky zakroucený nad záda.

Hlava těchto menších psů je protáhlá, s rovným hřbetem nosu a přiléhajícími pysky. Oči dosahují střední velikosti, mají tmavě hnědou barvu a neopakovatelný výraz plný temperamentu. Uši jsou posazené poměrně vysoko, jejich konečky jsou sklopené a na celé ploše můžeme pozorovat porost srsti. Zuby jsou uspořádány do nůžkového skusu.

Srst plemene pumi je krátce zvlněná, chovatel si musí dát pozor na tvorbu chuchvalců. Spodní část srsti tvoří měkká podsada, nahoře je pak utvořena hustá krycí srst.

• Kohoutkové výška psa: 44-47 cm
• Kohoutková výška feny: 43-45 cm
• Váha dospělých psů: 8-15 kg

Zbarvení

Barva srsti pumiho může být různá, od černé, přes šedé odstíny, až po téměř červené zbarvení.

Zdroj: Flickr

Charakteristické vlastnosti

Pumi je velmi temperamentní a veselý pes, který se jen tak neunaví, ovšem někdy může být dosti hlasitý. Vůči pánovi je nesmírně oddaný a rád plní nejrůznější povely, stejně jako řeší nastalé překážky. Výchova těchto psů by měla být velmi důsledná a chovatel by mu měl zajistit dostatek podnětů, které budou rozvíjet jeho pohybové vlastnosti, nebo inteligenci, která je velmi vysoká.

Pumi je přirozeně samostatným plemenem, které ale vyžaduje neustále nějakou práci. A pokud mu ji nedá „páníček“, najde si ji bez potíží sám, což může způsobit nemalé škody, zvláště pokud hovoříme o domácím nábytku či záclonách. Vítanou vlastností je také skvěle vyvinutá přizpůsobivost rodinnému životu člověka.

K dětem se pumi chovají s respektem, ale nemají příliš rádi nepříjemné zacházení, proto je třeba děti poučit. Patří k výtečným hlídačům, kteří se nezaleknou vůbec ničeho. Jejich menší vzrůst je rozhodně nelimituje a jejich odvaha je proslulá. Vůči dalším psům se můžou chovat nepřístojně, ideální je, když jsou na ně navyklí již od mládí.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Plemeno pumi není příliš náročné, pokud hovoříme o péči, to ale neplatí o srsti. Je třeba, aby byla pravidelně kartáčována i trimována. Jednou ze základních zásad chovatele těchto psů je zajistit dostatek pohybu, tedy vhodně velký venkovní výběh. Chování v interiéru není ideální, a když už jste k tomu nuceni, nezanedbejte každodenní dlouhé procházky.

Výcvik a výchova vyžadují důslednost a také dostatek erudice, pokud si něčím nejste jisti, raději se zeptejte zkušenějších chovatelů pumi.

Využití plemene

V minulých dobách byl pumi určen k hlídání stád ovcí, což už dnes ale vůbec neplatí. Stal se z něj spíše výtečný sportovec, ideálně se hodící k aportování, flyballu nebo soutěžím agility.

Zajímavost

• Plemeno Pumi, jinak méně rozšířené, je poměrně četné v České republice, existuje zde hned několik chovných stanic.