Holandský slídič: pes pro dospělé chovatele

17. 05. 2017 Bronislav Markovicz Plemena psů 1678x 0

Historie Plemene

Z malého španěla vzniklo plemeno holandský slídič, které se řadí k vůbec nejstarším v Nizozemí. Podle dochovaných zvěstí se objevovalo již na dvoře Viléma Oranžského koncem 17. století. Tito čiperní psi se sem dostali se Španěly, kteří ještě před tím určitou dobu Holandsko okupovali.

V roce 1943 byl holandský slídič zaregistrován v Holandské plemenné knize a o nějaký čas později, roku 1971 byl standardizován, aby mohl být v roce 1990 schválen také mezinárodní organizací FCI. Nejvíce se plemeno využívalo při lovu kachen, při čemž používalo jako vějičku svůj vlastní ocas, který je pro kachny neodolatelný.

Po druhé světové válce holandský slídič neboli křepelák, nebo také kooikerhondje ,skoro vymřel, o jeho záchranu se ale zasloužila především baronka von Hardenbrock. Z přeživších asi 20 jedinců byla postupně vychována nová základna tohoto plemene a zachráněna i pro další generace chovatelů.

Stavba těla, popis

Tělo holandského slídiče je protáhlé, s výrazně zataženým břichem a silným hřbetem. Žebra těchto psů jsou velmi kvalitně klenutá. Nohy můžeme považovat za pružné a elegantní, zvláště zadní jsou velice silné. Krční partie se u tohoto plemene výborně vyvinula, krk je osvalený a pevný. Ocas je dlouhý, dosahuje až k zemi a bývá nejčastěji nesený ve vodorovné nebo lehce šikmé poloze, při čemž se nekroutí.

Hlava je poměrně široká, s protáhlou tlamou a středníma ušima. Ty jsou nesené svěšeně a mohou buďto velmi úzce, nebo částečně přiléhat k lebce. Oči jsou mandlovité a jejich barva je hnědá. Zuby jsou většinou postavené v nůžkovém skusu, mohou ale být uspořádány také klešťově.

Srst na většině těla je středně dlouhá, s výjimkou oblasti nohou a ocasu, kde často vytváří až jakési třásně či závoj. Podsada srsti tohoto psa se velmi kvalitně vyvinula.

Kohoutková výška: 30-42 cm
Váha dospělých psů: 9-11 kg
Dožívají se v průměru 13 let

Zdroj: Flickr

Zbarvení

Barva srsti holandských slídičů je typicky bílá s červeno-oranžovými znaky, které vytváří tmavá místa na zádi a hlavě. Uši disponují černými špičkami.

Charakteristické vlastnosti

Holandský slídič je velmi inteligentní a stále si v sobě uchoval mnoho ze svých loveckých pudů. Patří k učenlivým plemenům, která se dají při výcviku výborně tvarovat, navíc se nebojí skoro ničeho. Dejte si ale pozor, abyste nebyli až příliš nároční nebo dokonce tvrdí, kooiker by to nemusel dobře snášet s nadšením. To samé pak platí pro přílišný hluk.

Holandští slídiči jsou skvělí při hlídání a dokonce se může stát, že vám tu a tam přinesou ulovenou myš nebo krysu. Neprojevují se příliš hlasitým štěkotem a nejsou nadměrně agresivní, ovšem ve výjimečných případech a v maximálním ohrožení mohou zaútočit. Svého pána i jeho rodinu tito psi věrně milují a vytváří si k ní vztah, který trvá celý psí život.

Vůči dětem nebo cizím lidem se kooikeři chovají spíše rezervovaně a nepatří k těm plemenům, která si nechají vše líbit. Proto je nutností dohlédnout na to, aby se děti k těmto psům nechovaly špatně. S ostatními psy na druhou stranu vychází dobře, jen výjimečně s dominantními sklony.

Březost

Délka březosti: cca 65 dní
Počet štěňat: většinou 2-8

Výcvik, péče

Pokud si pořídíte krásného psa kooikerhondje, měl byste být zkušeným chovatelem, který zvládá přiměřenou výchovu a výcvik psů, neboť přesně to potřebuje. Vzhledem k tomu, že je to milovník pohybu ve všech formách, neuškodí pravidelné procházky nebo dokonce plavání, ideální je pak běh vedle kola pána.

Péče o srst se u těchto psů neřadí k těm nejnáročnějším, postačí, když vezmete kartáč alespoň dvakrát do týdne a když budete čistit sluchovody a zbavovat je ušního mazu.

Využití plemene

V dobách minulých se plemeno holandský slídič uplatňovalo úspěšně při lovu na kachny, což dnes již platí spíše ve sporadické míře. Je to výtečný lovec domácích škůdců, jako jsou potkani, krysy a myši a prosazuje se v nejrůznějších psích sportech. Především při soutěžích agility, hrách s míčkem, kláních obratnosti či poslušnosti.