Irský teriér: srdnatý čipera

---

Historie plemene

Irský teriér je svým vzhledem hodně podobný foxteriérovi a mnozí lidé si tato dvě plemena pletou. V oblasti Corku v Irsku, odkud pochází, byl na počátku devatenáctého století vyšlechtěn křížením místních teriérů staršího typu, black and tan teriéra, irského vlkodava a zřejmě také velšteriéra či erdelteriéra. Původní zbarvení bylo žluté a žíhané, což bylo připisováno mísení s anglickým buldokem.

Od anglického buldoka získali tito psi odvahu a také místní pojmenování Daredevil, nebo též „rudý ďábel z Irska. Jejich využití bylo zpočátku ponejvíce při lovu krys a divokých králíků, později se ale osvědčili také při honu na lišky a jezevce, dokázali dokonce pronásledovat i některé vodní živočichy, například vydry.

Svou univerzálnost prokázal irský teriér rovněž v druhé světové válce, kde sloužil jako pes zdravotnický a poštovní. Poprvé byl vystavování roku 1873.

Stavba těla, popis

Tělo se vyznačuje hlubokým a svalnatým hrudníkem a ušlechtile tvarovanými plecemi. Trup těchto psů je souměrný, se silným rovným hřbetem. Hrudní končetiny jsou dosti dlouhé a zcela rovné, s velice kvalitními kostmi. Pánevní končetiny jsou silné a kvalitně osvalené.

Hlava irského teriéra je dlouhá, s plochou mozkovnou, mezi ušima spíše úzká. Oči jsou malé a nevystupují, vyzařuje z nich velká energie a zářivá inteligence, která těmto čilým psům rozhodně nechybí. Barva očí je nejčastěji výrazně tmavá. Uši také nejsou velké, mají tvar písmene V, charakteristické je u nich překlopení dopředu. Zuby jsou silné a mají nůžkový skus. Krk lze považovat za dlouhý, postupně se rozšiřuje směrem k hrudi.

Tlapy irského teriéra se dají označit spíše za okrouhlé, nejsou příliš velké a disponují černými drápy. Ocas je vysoko nesený, často se vesele pohybuje a naznačuje životní sílu. Srst irských teriérů je hustá, hrubá a působí, jakoby se lámala, dobře přiléhá. V obličejové partii je pak sejná jako u zbytku těla, kratší je na uších. I ocas je dobře krytý srstí, ta by zde ale neměla tvořit kartáč. V partiích nohou je osrstění poněkud kratší.

• Kohoutková velikost psa: 55 cm
• Kohoutková velikost feny: cca 50 cm

Zbarvení

Irský teriér může být zbarvený:

• Jednobarevně žlutě
• Jasně červeně
• Žlutě v tónu pšenice
• Žlutočerveně

Na hrudi a tlapách se většinou vyskytují bílé znaky.

Charakteristické vlastnosti

Irští teriéři jsou odvážnými čipery, kteří se navíc vyznačují značnou vytrvalostí a rychlostí. Vzhledem k poměrně malému tělu mají velkou sílu a s tím také souvisí jejich pověst rváčů, která ale není tak jednoznačně daná. K člověku se však chová irský teriér velmi oddaně a přátelsky, vůči dětem se neprojevuje agresivitou ani, když ho opravdu obtěžují. Je naprosto oddaný svému pánovi a umí se snadno adaptovat na jeho chování.

Někdy se ale mohou vyskytnout jedinci, kteří nemají právě v lásce cizí lidi, k těm pak můžou být až agresivní, a to i s dobrým domácím výcvikem. Na jednu stranu tito psi milují pohyb ve všech formách a dokonce se účastní mnoha soutěží agility, ale klidně se dokážou proměnit na jistý čas ve vyloženě pokojového psa.

Březost

• Délka březosti: cca 65 dní
• Počet štěňat: 3-8

Výcvik, péče

U srsti irského teriéra není žádoucí stříhání strojkem, neboť pak ztrácí svou barvu a získá nevhodnou jemnost. Tohle plemeno vůbec nelíná, přesto je třeba občasné pročesávání hrubší srsti a dvakrát ročně trimování.

Využití plemene

Vzhledem k lásce k pohybu a různým hrám, nevadí irským teriérům trénink, a to ani s dalšími psy. Jsou doslova jako stvořeni ke kynologickým sportům a závodům agility. Také se dobře osvědčili při záchranářské práci, při canisterapii, a v neposlední řadě samozřejmě jako skvělí lovci menší zvěře.

Tipy, zajímavosti

 Za své služby ve druhé světové válce byl používán irský teriér k doručování zpráv mezi jednotkami, kde naplno ukázal své odvážné srdce, vytrvalost, rychlost a příslovečnou inteligenci.