Jepice: Životem za pár hodin

Řád jepic je fylogeneticky nejstarším řádem hmyzu. Jepice měly dost času na to, aby se přizpůsobily četným druhům prostředí a současně rozšířily jepičí rodiny po celém světě. Dnes čítáme asi na 2500 druhů jepic. Vyskytují se především v oblasti stojatých či tekoucích vod. Ale nejen tam. Je možné na ně narazit i v lesích nebo na loukách.

Jepice (Ephemeroptera) má složené oči, rýhou rozdělené na dvě poloviny. Jepičí křídla připomínají tvar trojúhelníku a  jsou hustě protkána žilnatinou. Obecně se tento živočišný druh rodí s jedním či dvěma páry křídel, přičemž druhý pár je pak výrazně menší. Křídla jsou většinou čirá, ovšem vyskytují se i druhy s kouřovými či hnědými. Jepice svá křídla skládá kolmo na tělo. (Pro říši hmyzu je typické skládání křídel na plocho či střechovitým způsobem.) Na konci zadečku se nachází dva dlouhé štěty a jeden paštět. Paštět může být u některých druhů zakrnělý. Samečci disponují výrazně dlouhými předními končetinami, kterými si přidržují samičku při páření.

Zdroj: Flickr

Rozmnožování je vlastně jediná starost dospělých jepic. Dospělci, jak známo, žijí pouze několik hodin či dní, dokud nedojde ke spáření. V této době vůbec nepřijímají potravu. Žijí ze zásob, které si nashromáždili jako larvy. Dospělci dokonce nemají vyvinuté ústní ústrojí. Rozmnožování probíhá pohlavně, a to dvěma způsoby. V prvním případě se spojí dva jedinci. Ve druhém samečci utváří roj. Samičky prolétávají skrze něj a během letu jsou oplozovány. Některé druhy jsou schopné i partenogenetického (nepohlavního) rozmnožování, kdy se nymfy líhnou z neoplozených vajíček.

Samičky produkují 300 – 9000 vajíček. Povětšinou je kladou do vodního prostředí. Při kladení se potápí či do vody noří jen oblast zadečku a svá vajíčka lepí na rostliny či kameny u dna. Jepice jsou v tomto ohledu velice specializované – vajíčka často situují na jeden typ podkladu, na jednu specifickou rostlinu nebo kámen. Pokud tento podklad zmizí, vyhynou i dané jepice. Z vajíček se postupně líhnou nymfy zvané najády. Žijí ve vodě, kde se vyvíjejí až několik let. Nymfy jsou vybaveny kousacím ústním ústrojím, a proto se živí řasami nebo detritem. Po stranách těla lze spatřit speciální dýchací ústrojí, takzvané tracheální žábry. Stejně jako dospělci mají dva štěty a jeden paštět. Když larvy nashromáždí dostatek zásob, vylezou na souš. Nymfy z jedné sady vajíček obvykle vylézají najednou. Na souši jim vyschne kutikula. Ta náhle praská a z larvy vylézají dospělé jepice s křídly. Občas se mezi larválním stádiem a dospělcem vyskytne zvláštní stádium zvané subimago, což je v říši hmyzu raritou. Subimago je druh již okřídlené larvy, schopné letu a rozmnožování. Typické jsou pro ni křídla tmavého zabarvení, kratší štěty a několikaminutový život.

Vědci přikládají jepicím důležitý přínos v oblasti vědy a to zejména z ekologického hlediska. Jepice jsou oblíbenou potravou ryb. I proto jsou využívány pro studium vodních ekosystémů. Jepičí život by se dal označit mnohemvíce za krátkou návštěvu na Zemi. Alespoň nám, lidem, to tak může připadat. A tak jepicím nezbývá nic jiného než se řídit známým rčením: „ Žij naplno, protože nevíš co bude zítra. “ Zítřek už může být totiž tím posledním.