Užovka obojková: šupinatá kráska

Kdo by čekal u hada, že bude umět plavat? A přitom plave dobře a poměrně rychle. Zvládá jak střední proudy řek, tak i klidné hladiny rybníků. Užovku poznáme lehce a určitě si ji ve vodě nespleteme s úhořem.

Užovka obojková (Natrix natrix) je naším nejhojnějším hadem. V menší míře se vyskytuje jen v chladných oblastech a na horách. V České republice dorůstá užovka jen středních rozměrů. Samci jsou dlouzí 45 až 85 cm, samice dorůstají od 60 do 110 cm, někdy i více. Hlavu má vpředu zaoblenou s charakteristickým vejčitým tvarem, který je dopředu zúžený. Samice od samců se kromě velikosti liší právě také hlavou, která je zřetelně oddělená od těla. Za hlavičkou mají všechny užovky obojkové dvojitou půlměsíčitou kresbu, která může být bělavá, oranžově žlutá, až oranžovočervená, nejčastěji je však žlutě zbarvená. Okolo této kresby má tmavé šupiny. Její základní barva celého těla je hnědá, šedohnědá, šedá ale i šedozelená a šedomodrá. Někdy můžeme potkat i úplně černou užovku. Po celé délce těla má světlé a tmavé skvrnky, břišní stranu má většinou světlou s tmavými skvrnami.

                                                               Zdroj: flickr

Užovka obojková zimuje na souši, často na jednom místě s více druhy. Probouzí se začátkem dubna a páří se většinou v květnu, buď ve dvojicích, nebo ve skupinách. Koncem června samice naklade vajíčka s kožovitými obaly do vlhkých a teplých míst jako: písku, škvír, pod kameny nebo do tlejících zbytků rostlin. Snůšky jsou velké od 6 do 25 vajíček a inkubace trvá od 90 do 120 dní v závislosti na teplotě a jejím umístění. Vejce užovky obojkové jsou dlouhá 2,5 až 4 cm, široká 1,5 až 2 cm. Mláďata po vylíhnutí měří 11 až 17 cm a jsou hned soběstačná. Jsou zmenšenými kopiemi svých rodičů. Pohlavně dospívají okolo 4. roku života.

Užovka obojková je známa svojí denní aktivitou, ale ve velkých letních vedrech ji můžeme vidět za soumraku a v noci, přes den je schovaná v úkrytu. Vylézá jen za letního deště, napít se, umýt a ochladit. Živí se především obojživelníky, ale i malými a nemocnými rybami, hmyzem a mláďaty hlodavců. Potravu neškrtí, ani nezabije jedem, protože není jedovatá, ale polyká ji živou. Když užovku vyděsí některý z nepřátel či člověk, upadne do takzvané tanatózy. Vyloučí zapáchající sekret, z tlamky jí začne vytékat krev a sliny, obrátí se břišní stranou vzhůru. Vypadá proto, jako kdyby byla mrtvá, a díky zápachu nám připadá, jako kdyby se už několik dní rozkládala.

Užovku nalezneme okolo potoků a řek, ale i vodních nádrží, slepých ramen, tůní nebo zatopených lomů a pískovnách. Můžeme ji potkat i dále od vody, většinou na jaře kdy cestuje ze zimoviště. Ráda se vyhřívá na teplých a osluněných místech. Vyskytuje se od nejnižších míst až do 900 m n. m., ale někdy až do 1100 m n. m. Je citlivá na znečištěnou vodu a intenzivní zemědělskou činnost, ale ráda žije na větších a zanedbanějších zahradách. Dříve, v některých oblastech naší země, byly užovky považovány za prospěšné hady, kteří chrání stavení a pomáhají lidem dobře hospodařit. Tento had hospodaříček měl podle pověstí bydlet na posvátném kopci v okolí a vybírat si usedlosti dobrých lidí. Lidé si ho vážili a nikdy mu úmyslně neublížili.