Od opice k člověku 1

Ke vzniku prvních forem přímo příbuzných člověku došlo ve čtvrtohorách, přesněji v pleistocénu. Vše se událo před více než dvěma miliony let. Člověk té doby byl silně závislý na přírodě. Pro své přežití se snažil přizpůsobit přírodním změnám. Potravu si obstarával kořistnicky, přisvojováním, sběrem a lovem. Je zřejmé, že tato tradice zůstala silně zakořeněná v lidském genetickém kódu.

Je přece mnohem jednoduší „přisvojit“ si mamuta, kterého už někdo ulovil, vyvrhl, stáhl z kůže a vyudil, než se o to pokoušet u mamuta živého, který vás může ohrozit na životě. Období přisvojování, které je charakteristické pro starší dobu kamennou, bylo zakončeno vznikem zemědělské výroby (pěstování plodin a chov dobytka).

Pro čtvrtohory je charakteristické střídání dob ledových (glaciál) s dobami meziledovými (interglaciály). V tomto čase pokrýval pevninský ledovec přibližně 30% zemského povrchu, v současnosti pokrývá pouze z 10%.  Podle posunů pevninského ledovce docházelo k migraci zvířat i rostlin. Mnoho z nich tyto přesuny nepřežilo. Jiné se nemohly vrátit kvůli přirozeným překážkám. Jako když přejdete přes zamrzlou řeku a za pár dní chcete zpět. Bohužel zjištění o tom, že nastala obleva, je nemilé. Ve skutečnosti to však bylo tak, že druhy, jež přecházely po ledovci, náhle zjistily, že jim při návratu stojí v cestě Alpy nebo Karpaty. V dobách ledových pokrývala střední Evropu tundra a sprašová step. Průměrná teplota byla o 10-12 stupňů nižší než v dnešní době. Možná už tehdy starostlivé matky upozorňovaly své ratolesti na dramatické změny počasí, a tak heslo ,‚Pořádně se obleč nebo ti nastydnou ledviny‘ bylo rozhodně na místě.

Zdroj: Flickr

Homonizace je proces vzniku a vývoje člověka, během nějž se člověk vyvinul - v rámci živočišné říše - v samostatný druh. V roce 1758 zařadil C. Linné člověka do skupiny nehetnatců. Za nějaký čas po něm přišel další teoretik a nastolil myšlenku, že skupina, do níž člověk spadá, by měla mít příznačnější jméno, a proto dnes hovoříme o rodu primátů. Primáti se odlišují postavením očnic v lebce směrem dopředu, tudíž hledí před sebe. Přední mozek je vyvinutější než u ostatních druhů. Palec ruky se postavil proti ostatním prstům, čímž se stala ruka chapavou. Mléčné žlázy, nacházející se na hrudi, se vyvinuly pouze u jednoho z páru.

Primáti se dělí na skupinu poloopic a opic. Ta se pak dále člení na ploskonosé a úzkonosé, do nichž spadá člověk jako příslušník čeledi hominidae. Pro tuto čeleď jsou charakteristickými tři vývojové morfologické komplexy, které leží na přímé lince primát a člověk dnešního typu. Prvním komplexem je stavba hrudního koše a horních končetin. Druhým je stavba pánve a dolních končetin, který vedl k radikální změně v pohybu, a to z kvadrupedie na bipedii. Chůze po čtyřech byla vystřídána chůzí po dvou. Vzpřímení postavy a chůze pouze po dvou jsou mezníkem mezi lidoopy a hominidy (druhy hominidů jsou ramapithecus, australopithecus a homo). Třetím komplexem je zvětšování a zkvalitňování mozkovny. Spolu s mnoha dalšími fyziologickými změnami vedl tento proces k umožnění vývoje řečového ústrojí a vůbec řeči samotné.

Pro řeč byl vývoj mozku nezbytný, bez nějž by docházelo pouze k výronu zvuků bez hlubšího smyslu a významu. Parametry homo sapiens sapiens se tedy dají zapsat jednoduchou rovnicí: HSS (homo sap. sap.) = vzpřímená postava + kráčivá noha + rozvoj mozku + ruka jako orgán práce + vznik řeči, myšlení a společenského způsobu života. Je známé, že křížení mezi příbuznými jedinci vede ke snižování inteligence a k ředění genetické informace. Pokud bychom se v oblasti vývoje člověka přikláněli k verzi o Evě a Adamovi, znamenalo by to, že jsme všichni jen nedokonalí potomci?