Chiméra – ohnivý bojovník

Hrozivá fantastická nestvůra z řecké mytologie? Jako první ji zmiňuje Homér ve své Iliadě. Zde je popisována jako obluda, jež zepředu připomíná lva, z profilu divokou kozu a zezadu draka. Pyšní se třemi hlavami, z nichž chrlí oheň a ničivé plameny. Řeč je o Chiméře.

Chiméry svým vzhledem nepřekvapí ty, kteří měli čest poznat její rodiče. Otec byl stohlavý obr Týfón, stvůra se stovkou dračích hlav a hlasem člověka, psa a býka. Týfón měl údajně zahubit samotného Dia, jako pomstu za potrestání Titánů. Zeus však na Týfóna seslal mocné blesky. Spálil mu všechny hlavy a svrhl jej do propasti Tartaru. Matkou Chiméry pak byla Echidna, z poloviny půvabná žena, z poloviny skvrnitý had. Živila se syrovým lidským masem. Chiméra měla také několik sourozenců. Mezi ně patřil kupříkladu dvouhlavý pes Orthos, Hydra, Sfinga a Kerberos, pes z podsvětí. Chiméra údajně střežila vchod do podsvětí v Lykii (region na jihozápadu poloostrova Malá Asie). Žila zde ve vulkanické rokli zvané Kragu. Když vycítila člověčí pach, vylezla z úkrytu a na nebohého smrtelníka zaútočila ohnivou smrští.

Chiméřin konec má na svědomí velký hrdina Bellerofontés. Po Heraklovi byl považován za největšího bojovníka a zabijáka nestvůr. Bohové byli statnému hrdinovi nakloněni, a jako dar mu seslali okřídleného koně Pegase. Vypráví se, že právě na koňském hřbetě přiletěl Bellerofontés usmrtit strašlivou Chiméru. Vystřelil na ni šíp, ale ten jí jen zranil. Rozlícená Chiméra se bojovníka snažila shodit z koně. Plivajíc plameny, oháněla se dračím ocasem a její pohyby otřásly zemí natolik, že samotné skály pukaly. Nakonec ji Bellerofontés zasáhl svým kopím s olověným hrotem. Olovo se v rozžhaveném chřtánu chiméry roztavilo a spálilo její vnitřnosti. Ve středověku byla antická Chiméra zapomenuta. Toto stvoření bylo dokonce považováno za zlé stvoření Satanovo. I italský básník Dante popsal ve své Božské komedii Chiméru jako pekelnou stvůru s lidskou tváří a šupinatým ocasem.