Lev nebo orel? Gryf

Král šelem i vládce vzduchu, mocný a majestátný gryf. Gryf (gryphos, griffin, griffon nebo griffen) je mýtické stvoření s tělem lva a orlí hlavou a křídly. Jeho kořeny sahají od západní Evropy přes východní okraje Indie a dále.

Gryf je obvykle zobrazován jako čtyřnohý tvor. Vybaven ostrými drápy orla, mohutnými křídly a dravým silným zobákem, pyšní se i opeřenýma ušima, jež připomínají ty koňské. Ocas gryfa se podobá dlouhému hadovi. V některých pozdějších heraldických textech je u gryfů rozlišováno pohlaví. Samička disponuje křídly, kdežto sameček (někdy nezýván Keythong nebo Alce) má místo křídel zlaté ostny, které vyčnívají ze zad.

Gryfové jsou známí pro svou rychlost a výtečnou schopnost létání. Oči bystré jako orel, sílu a kuráž lva. Přesně takový je ,,gryfí" charakter. Gryf je často spojován s atributy moudrého, mazaného a vychytralého. Přes den tvrdě pracuje, protože stráží své zlato a hledá nové poklady. Kromě toho loví zvířata a lidi. V některých legendách vystupuje jako šejdíř, velmi podobný Sfinze. Klade lidem hádanky a vyzývá je k souboji v bystrosti a důvtipu. Ten, který vyhraje, zůstane naživu a svůj poklad si smí ponechat. Poražený bude nemilosrdně roztrhán. Poklad tak získává gryf.

Bájný tvor nabývá hned několika symbolických významů. V hieroglyfech zastupuje teplo a léto. V Sýrii představuje společně s drakem symbol moudrosti. V římském umění jsou gryfové zobrazováni jako tažná zvířata. Jsou zapřažena do vozu Nemesis, mýtické bohyně spravedlnosti a pomsty. V řecké mytologii jsou líčeny neustálé války gryfů s jednookými lidmi zvanými Arimaspové, kteří se pokoušeli ukrást jejich zlato. Gryf je ten, který raději zemře, než aby byl ponížen polapením. Je symbolem nadvlády, současně i destrukce. Značí také úspěch ve válce. Ve středověku symbolizoval ďábla, byl označován za bestii snášející se z nebes. Rád lovil lidské jedince. V obecném povědomí zůstává i jako představitel chrabrosti a šlechetnosti. Stal se též znakem urozenosti. Proto je často vyobrazen na erbech mnoha evropských aristokratických rodin. V křesťanské symbolice je Kristus srovnávám se dvěma zvířaty – se lvem a orlem. Gryf se tudíž stal i symbolem Krista. Tohoto označení využíval především básník Dante. Zkřížením gryfa a koně vzniká hipogrif. Gryfové však od přírody nenávidí koně. Možná proto jsou gryfové a hipogryfové navzdory své příbuznosti velcí nepřátelé.