Japonský dlouhosrstý bobtail: dosud rozšířený jen v Japonsku a USA

---

Historie plemene

Podle legendy se dostal japonský dlouhosrstý bobtail do Japonska z Číny, a to již koncem 10. století. Dodnes jsou tyto kočky v Japonsku považovány za talisman pro štěstí. Japonští bobtailové s delší srstí se ovšem dostali také do USA, což bylo v roce 1968 a byla zde založena první chovná stanice paní Elizabeth Freretové. Jednalo se o první chov mimo Japonsko.

Japonský dlouhosrstý bobtail je charakteristický svým genem dlouhé srsti, ale tato varianta dosud nenašla tolik příznivců, jako v případě krátkosrstého vzhledu. V současnosti již není plemeno jen doménou Japonska, značně se rozšířilo především ve Spojených státech. Chovatelé z dalších částí naší planety dosud neobjevili taje tohoto plemene a to tak není ve zbytku světa zatím příliš rozšířené.

Japonský dlouhosrstý bobtail byl uznán v roce 1998 organizací FIFe, v USA byl schválen za samostatné plemeno ještě dříve, a sice roku 1976.

Stavba těla, popis

Tělo japonského dlouhosrstého bobtaila je poměrně dlouhé a na první pohled se může jevit až předimenzované a nadměrně svalnaté. Ve skutečnosti jsou ovšem tyto kočky velmi štíhlé a mají dlouhé ladné končetiny. Zadní nohy pak dosahují o něco větší délky, než je tomu u předních, tlapky jsou oválné.

Hlava se vyznačuje tvarem trojúhelníku, stejně jako tváře, které mají dosti vysoké lícní kosti. Oči jsou velké s oválným tvarem, barva by měla korespondovat s barvou osrstění. Nepochybně nejvíce žádanou variantou je rozdílnost očí, tedy každé je jinak zbarvené. Uši jsou také větší a sedí na okrajích hlavy.

Základní charakteristikou plemene japonský dlouhosrstý bobtail je výrazně zkrácený ocas, dosahující délky od 5 do 8 centimetrů. Ocas může být zakroucený, ale také rovný, či dokonce zlomený. Jeho délka je dána zkrácenými obratli. Najde se ale také další specifikum pro toto plemeno, konkrétně hovoříme o chybějící podsadě. I díky její absenci je srst těchto bobtailů krásně jemná a heboučká na dotek.

• Dospělé kočky tohoto plemene dosahují hmotnosti až 4 kilogramy.

Zbarvení

Japonský dlouhosrstý bobtail se může pyšnit v podstatě všemi barevnými odstíny, s výjimkou habešského a siamského, které jsou nežádoucí. Za nejcennější zbarvení je obecně považováno bílé, v Japonsku také nazývané Mi-Ke.

Charakteristické vlastnosti

Japonského dlouhosrstého bobtaila sice nechová tolik chovatelů, jeho obliba se však zvyšuje. Toto poměrně mladé plemeno, které má však předky hluboko v čínské historii, je velice živé, hravé a veselé. K tomu přidejte ještě značnou inteligenci a dobré vztahy s dalšími doma chovanými „zvířátky“, tedy například s jinými kočkami, ale i psi.

Plemeno je přítulné a miluje přítomnost svého pána, ale také zbytku rodiny. Svou společenskou povahu dává najevo různými kousky v přítomnosti člověka, ale také tendencí se neustále tulit. Někteří chovatelé ovšem označují japonské dlouhosrsté bobtaily za temperamentní a neklidné. Obecně však spíše platí, že jsou spíše čilí a snadno je vzruší nové podněty.

Březost, koťata

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 63 dní
• Počet koťat: 2-6

Výchova, péče

Velkou výhodou u tohoto plemene je nepochybně velmi sporadické línání. Pro chovatele to znamená, že nemusí tak často pročesávat srst, i když je dlouhá. Bude tedy stačit, když vytáhnete váš hřeben nebo kartáč asi jednou za týden. O čistění srsti se pak postarají kočky víceméně samy.

Hračky jsou v životě japonských dlouhosrstých bobtailů důležité, podobně, jako u lidských dětí. Nejen, že ukojí jejich zvědavost, ale také budou krotit jejich přirozený temperament. Hodně pohybu je téměř nutností, a to i v bytě, kočka se však dokáže skvěle přizpůsobit.

Provádějte pravidelnou kontrolu slechů, očí, drápků a tlapek a zaměřte se na případnou očistu, zvláště pokud se kočky pohybují hodně ve venkovním prostředí.

Tipy, zajímavosti

• Japonský dlouhosrstý bobtail je někdy označován také jako „americký bobtail“