Okáč černohnědý: drsňák z hor

S motýli se v přírodě setkáváme často, i když dnes jich bohužel nelétá tolik jako dříve. Jsou nádherně barevní a vždy přitahují naši pozornost. Když je vidíme zblízka, zdají se nám křehcí. Přesto několik druhů žije i na horách. Přežívají kruté zimy i rychlé změny počasí. Pojďme si představit jeden druh motýla trochu blíž.

Okáč černohnědý (Erebia ligea) patří spolu s ostatními motýli k nejnápadnějším zástupcům hmyzu. Motýli mají dva páry většinou pestře zbarvených křídel, které jsou porostlé překrývajícími se šupinkami. Tyto šupinky vytvářejí nádhernou kresbu na jejich křídlech. Zůstávají lidem často na rukách, když se motýla dotknou. Ústní ústrojí má přeměněné ve spirálně stočený sosák. Dospělí motýl, se živí nektarem z květů. Jeho larva, které říkáme housenka, požírá nejčastěji listy, ale i další části rostlin.

                                                                   Zdroj: flickr

Okáč černohnědý měří v rozpětí 37-45 mm. Křídla má se shora černohnědá až černá. U okrajů křídel má žlutooranžový až červený pruh, ve kterém jsou černé skvrny s bílým středem, připomínající malá očka. Od tohoto poznávacího znaku také dostal české jméno nejen tento druh motýla, ale celý rod okáčů, neboli Erebia. V Evropě jich žije přes 50 druhů. Vyskytují se nejen na horách, ale i v polárních oblastech. Jen málo druhů obývá klimaticky příznivé nížiny. Od jiných okáčů odlišíme okáče černohnědého i díky tomu, že na rubu zadního křídla má bílé skvrnky. Okolo křídel má slabé bílé lemování. Samička je větší než sameček a má také výraznější očka.

Areálem rozšíření okáče černohnědého jsou skoro všechny horské oblasti střední Evropy kromě části Německa. Místy se vyskytuje v Itálii, v části Skandinávie, Pobaltí, Ruska a Japonska. V České republice žije ve všech horských příhraničních oblastech. Také v pahorkatinách ve vnitrozemí jako jsou Brdy nebo Českomoravská vysočina a další. Nejhojnější je v horách, kde je často nejvíce se vyskytujícím motýlem. V podhůří je jen lokálně a v méně početných koloniích. Ke svému vývojovému cyklu totiž potřebuje drsné horské podmínky, které mnoho jiných druhů zvířat nepřežije. Je až s podivem, že tento křehký motýl vymírá díky vlivu globálního oteplování. Na některých níže položených místech již zcela vymizel kvůli zvýšení místní teploty.

Okáč černohnědý létá ve světlinách v horských lesích všech typů. Na pasekách, lesních loukách a v horských údolních nivách od 800 do 1200 m n. m. V říčních údolích sestupuje i do nižších poloh do 400 m n. m. Nad hranicí lesa trvale nežije, zalétává sem. Vývoj okáče je jednogenerační. Motýl létá od června do srpna. Ve všech lokalitách ale nelétá stejně. To je závislé na počasí a nadmořské výšce. Vajíčka kladou samičky vždy jednotlivě. Tím mladé housenky přezimují, schované ještě ve vaječných obalech. Živné rostliny housenek jsou lesní traviny jako bezkolenec, psineček, třtina nebo kostřava. Obě pohlaví v dospělosti hojně vyhledávají květy starčeků. Samečci v dopoledních hodinách patrolují nad rozkvetlými loukami.