Výr velký: naše největší sova

Všimly jste si někdy při procházkách lesem mělkých jam se zbytky skořápek, výtrusů a vývržků nestrávené potravy? Určitě jste si je prohlížely, od jakého zvířete mohou být? Možná jste si ani nevšimly několika oranžových párů očí, které vás z korun stromů, ale i z nízkých hustých keřů u země, sledovaly. Pojďme si zvíře, které obývá toto hnízdo, představit trochu blíž.

Výr velký (Bubo bubo) je naší největší sovou, kterou poznáme poměrně snadno. Má výrazná pérová ouška na hlavě a vždy opeřené nohy. Výška se u dospělých jedinců pohybuje od 59 do 73 cm, rozpětí křídel 138 až 170 cm. Křídla jsou široká a stejně jako ocas zaokrouhlená. Základní barva peří je zespodu žlutohnědá s tmavými skvrnami, které jsou silnější na hrudi. Svrchní strana těla je tmavší, výrazně černě vlnkovaná. Hrdlo a spodní strana křídel při letu jsou světlé. Křídla jsou zespodu široce a pravidelně příčně pruhovaná černou barvou. Oči má oranžové s černým středem. Samici a samce od sebe nerozlišíme podle zbarvení, ale hlavně podle velikosti, samice je větší a váží až 3,3 kg, samci 2,7 kg.

                                                                    Zdroj: flickr

Výr velký se vyskytuje na většině území kontinentální Evropy kromě Beneluxu a Dánska. Ve většině států je ale jeho areál ostrůvkovitý. Na obrovské části svého původního výskytu byl v 19. a na začátku 20. století vyhuben. Naštěstí byl v nedávné době úspěšně znovu vysazen na několika místech Francie, Švýcarska a Německa. V České republice pravidelně hnízdí na větší části našeho území i přes výšku 1000 m n. m. V současné době se odhaduje, že u nás žije 600 až 900 párů výra velkého. Jeho populace se zdá stabilní, což je skvělá zpráva, zvlášť když uvážíme, že na počátku 20. století byl u nás také skoro vyhuben, bylo známo jen 20 hnízdišť. Proto je u nás již od roku 1929 chráněný zákonem.

Výr velký vyhledává k hnízdění skalnaté stráně s řídkým lesem, zříceniny starých hradů a budov, nepoužívané lomy i solitérní skály v krajině chráněné aspoň z části lesem. Vždy musí mít v dosahu otevřenou krajinu luk a polí, kde loví svou oblíbenou kořist. Živí se hlavně obratlovci. Nejčastěji jsou to ježci, zajíci, křečci, myšice nebo lasicovité šelmy. Dokáže ulovit i odrostlá liščata nebo toulající se kočky. Loví také různé druhy ptáků, jako jsou vrány, koroptve, holuby nebo divoké kachny. Je se svým jídelníčkem velmi přizpůsobivý svému okolí, proto, když se přemnoží například chrousti, rád je do svého menu zařadí. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídlišť, takže ho můžeme najít třeba ve starém zámeckém parku.

Výr velký je u nás stálý druh, proto ho můžeme v přírodě při troše štěstí potkat i v zimě. Přes den totiž výr sedí ukryt v hustých korunách stromů nebo ve skalách. Teprve na večer se vydává lovit. Když se nám ale poštěstí najít jeho hnízdo, můžeme ho v jeho okolí sledovat i desítky let. Je totiž svému hnízdišti věrný a i když ho svým případným nevhodným chováním vyrušíme, bude hnízdit v jeho okolí. Hnízdo je prohlubeň bez výstelky na skále, svahu nebo pod vývraty. Již od ledna na sebe upozorní tokem, od února až do poloviny dubna snáší samice 2 až 3 bílá vejce, která sama vysedí v průměru za 35 dní. Samec ji celou dobu donáší potravu. Mláďata, která se líhnou postupně, se v hnízdě drží okolo 5 týdnů, pak se rozlézají po okolí, protože vzlétávat začínají až v 9. týdnu. Celou dobu je krmí oba rodiče. Pohlavně zralí mladí ptáci jsou už v prvním roce života, ale zahnízdí až ve 2 nebo 3 letech.

Nejčastějšími příčinami úhynu výra velkého jsou zabití elektrickým proudem a srážka s autem nebo jiným dopravním prostředkem. Bohužel i dnes se můžeme setkat s nelegálním odstřelem výra nebo s vybíráním a ničením jeho hnízd. Výra nemáme rušit v době hnízdění, zvláště tam, kde má hnízda vybudovaná v zemi. V těchto místech bychom neměli chodit na procházky se psem na volno. Odměnou nám za to bude jednou za čas setkání s tímto majestátním ptákem.