Lišaj smrtihlav: motýl přinášející smrt

Jak rychlý dokáže být motýl? Kolik kilometrů dokáže uletět? Většina lidí vnímá motýla jako křehké a krásné zvíře, které je ale velmi zranitelné. V naší přírodě se najdou zástupci nočních motýlů, kteří jsou statnější než jejich denní příbuzní. Dokonce je tu tažný druh, který dokáže letět 54 km/h a překonat vzdálenost 4500 km.

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) dříve nepatřil mezi noční motýli, trvale žijící na našem území. Zalétal k nám z jihu, z Afriky a Itálie. I když k nám létal a pářil se zde, tak se tu nikdy každoročně nelíhl. To se ale postupně mění. V suchých letech se stává, že letní generace tohoto motýla se u nás rozmnoží. Právě díky teplému a suchému letošnímu roku, vědci i zahrádkáři zaznamenali, jeho líhnutí na území a v okolí národního parku Podyjí na Znojemsku. Můžeme tedy čekat, že díky globální změně počasí se jeho areál rozšíření z tropické Afriky, jihozápadní Asie a jižní Evropy, dostane postupně až k nám.

                                                                 Zdroj: flickr

První generace lišaje smrtihlava na většinu našeho území zalétá v květnu až červenci. Živí se květy zimolezu, brambor, tabáku a jasmínu. Nejvíce aktivní je od soumraku do půlnoci. Má rozpětí křídel 80-130 mm a proto je to náš největší lišaj. Zbarvení tohoto motýla, kterým napodobuje barvu kůry stromů, se pohybuje od žluté, po oranžovohnědou, hnědou až černou. Na hrudi má charakteristickou kresbu, která mu dala i jméno, skvrnu připomínající lidskou lebku. Všimneme si na něm i výrazného zadečku, který je žlutý s černými pruhy. Nebojí se zalétat ani do hor na slunné svahy, přesto ho nejčastěji najdeme v okolí bramborových polí na pahorkatinách a nížinách.

Právě v bramborových polích se v září líhne druhá generace tohoto motýla. Samička klade vajíčka jednotlivě na rub listu nebo stonek rostlin, jako jsou kromě lilku bramborového i kustovnice, durman, konopí nebo tabák. Housenky dorůstají až 15 cm a vyskytují se ve třech základních barevných formách. Ve žluté, žlutozelené a hnědé s modrozelenými šikmými pruhy. Housenky, i přes svoji velikost, nepůsobí velké škody na rostlinách. Když přijde čas kuklení, zavrtá se lišaj až 30 cm hluboko pod zem, kde se zakuklí. Většina kukel se ale nestihne vylíhnout nejen díky podzimnímu sychravému počasí, ale protože jsou vyorány při podzimním sběru brambor. Nepoškozené kukly si můžeme vzít domů a motýla zachránit. Bohužel v podzimním počasí nenabere tolik sil, aby se mohl vydat domů za Alpy.

Lidé se dříve lišaje smrtihlava báli. Díky jeho vzhledu si mysleli, že když ho potkají, přijde si smrt pro ně anebo jejich příbuzné. Jelikož při vyrušení z odpočinku na kůře stromů nebo kameni, lišaj na obranu nepříjemně píská, si ho spojovali se silami zla. Aby své domovy ochránili, přibíjeli lišaje na dveře, protože věřili, že smrt se takto označenými dveřmi bude bát projít. Poslední dobou se ale naštěstí vztah lišaje smrtihlava a lidí změnil. Díky barevnosti jeho housenek, které toho moc nesní, ho nechávají zahrádkáři žít na svých zahradách. Kromě zahrádkářů se s lišajem poměrně často setkávají včelaři, protože rád leze do včelích úlů na med. Většinou díky feromonům unikne pozornosti včel, ale někdy se stane, že ho odhalí a lišaje zahubí. Poté včelař může najít jeho tělo v dokonale mumifikovaném stavu.  

                                                                   Zdroj: flickr