Škeble rybničná: jednonohá kráska

Snad skoro každý, kdo byl na dovolené u moře si dovezl jako suvenýr nějakou tu lasturu mořských mlžů. Pak si tyto nádherně barevné ulity doma vystavil jako vzpomínku na volné dny. Ale i u nás se vyskytují mlži, kteří sice nehrají tolika barvami jako jejich mořští příbuzní, ale nejsou o nic méně zajímavý nebo krásní. Představíme si jednoho z nich.

Škeble rybničná (Anodonta cygnea) je největší druh měkkýše, který se vyskytuje v České republice. Má dvě lastury tvořené z chitinu, vápence a perleťoviny. Spojeny jsou na hřbetní straně pouze vazem. Jejich povrch je obvykle zbarven zelenohnědě až žlutohnědě, často do černa. Obrys lastury je protáhle vejčitý, stěny jsou poměrně slabé oproti některým jiným u nás žijícím mlžům. Ze schránek vysunuje svalnatou nohu, s jejíž pomocí se pohybuje a také zarývá do bahnitého dna. Noha je pokryta kůží, zasahující na schránku. Smyslové orgány, kterými vnímá svět, tvoří hmatové výrůstky okolo ústního otvoru a receptory, rozpoznávající chemické látky ve vodě. Dýchá žábrami, přes které filtruje vodu. Díky filtrování vody také získává svou potravu, plankton.

                                                                 Zdroj: archiv autora 

Škeble rybničná v dospělosti dorůstá délky od 150 do 220 mm. Dosahuje šířky 75 až 120 mm a tloušťky 50 nebo 60 mm. V přírodě se dožívá i 15 let. Vyskytuje se v Evropě a Asii. V ČR, ale i dalších evropských zemích je jako druh bohužel na ústupu. Hojněji žije na území jižní Moravy v oblasti soutoku Dyje a Moravy a také na některých místech Polabí. Ke svému životu totiž vyžaduje čistou vodu, s nízkým obsahem dusíkatých látek a dalších chemikálií, jako jsou hnojiva nebo pesticidy spláchnuté dešti z polí do řek. Je tedy brána jako indikátor čisté vody. Oblíbená stanoviště tohoto mlže jsou velké klidné řeky, kanály, jejich odstavená ramena, tůně, pískovny a rybníky.

Škeble rybničná je odděleného pohlaví. Z jednoho páření, které probíhá v létě, může vzniknout až 600 000 larev, které se odborně nazývají glochidia. Tyto larvy, které mají lepkavé vlákno a malou ozubenou skořápku, žijí první rok života na žaberních lupenech rodiče. Poté se jich glochidia pustí a začnou parazitovat na žábrách a kůži ryb. V našich podmínkách jsou nejčastějšími hostiteli líni, hrouzci, okouni nebo ježdíci. Přezimuje zahrabaná v bahně a písku v nezámrzné hloubce.

V pravěku, ale i později lidé škeble sbírali jako svůj zdroj potravy. Jejich ulity zpracovávali na ostré nástroje nebo je používali jako misky na jídlo a vodu. Také z nich vyráběli šperky. V pozdějších dobách, kdy lidé škeble přestávají jíst, z jejich perleťových schránek vyrábějí knoflíky. Na rozdíl od perlorodky tento druh mlže neprodukuje perly. V současnosti už nikdo škeble rybničné k potravě ani k výrobě knoflíků nesbírá, tedy aspoň ne legálně. Jsou totiž chráněné zákonem. Jsou ale chovatelé, kteří škeble pěstují v umělých podmínkách a dokonce jimi pak navyšují jejich počet ve volné přírodě. Lidé, kteří se do těchto záchranných programů pro tyto mlže zapojí, ale musejí mít povolení ze zákona. Doma bez potřebných znalostí a podmínek se jen tak tento druh chovat nemůže.