Články

Z Erwanova deníku: Ztráty a nálezy: Myslím, že disponuji skrytým talentem pro ztrácení věcí. Ovšem nemyslím si, že jsem v tom zcela sám. Když jsem dospěl do věku celých deseti let, ztratil jsem svůj první banán. Ale banán to nebyl ledajaký. Byl totiž kouzelný. Inu, nejsem pošetilý, abych věřil v kouzla a čáry, ale jsem přesvědčen o tom, že v určitých materiálních věcech, jež se putují přes několik generací a kolen, existuje jistá nedefinovatelná magie.

Který živočich se dokáže naučit tolik povelů jako pes? Co má společného cibetka s mýdly a parfémy? Který hlodavec je velmi talentovaným skokanem? V čem jsou žraloci speciální?

Toužíte být úspěšní, bohatí a šťastní? Nebo už se Vám to podařilo a chybí pouze mediální sláva? Komu a nakolik je toto přání životní prioritou či tajným snem? Erwan vytvořil sociální průzkum jedinců, který se dotýká vlivu médií na živočišné druhy. Svůj výzkum zaměřil na ptáky, jejichž snem je mediální úspěch skrz modelingová prkna.

Jsou surikaty dobrými hlídači? Která krysa je nějvětší na světě? Který živočich se skládá převážně z vody?

Žluté jsou ohnivé skvrny na slunci. Žlutou je zeminou zčeřená řeka v kolébce Číny. Žlutá je i zimnice, jejíž viníkem je hejno komárů. Žlutý je krok za krokem po louce plné větrem rozevlátých pampelišek, žlutá je sukně posetá září omamného pylu, žlutí jsou tvorové, jež svítí za noci v hlubokých lesích.

Žhavá vedra Erwanovi opravdu nesvědčí. Tentokrát zatoužil po létání. Jeho euforie čerpá zřejmě ze způsobu života, jenž vedl dávno v minulosti. Hrátky mezi stromy, vítr na rukou, pány lesního království. Malý opičák se v plenkách snášel mezi mohutnými větvemi hluboké džungle. S úrovní korun stromů nikdy předtím nepocítil tíhu. Nyní na sebe pojal břímě lidské, kontrastující se ,,svobodou" animální.

Který tvor zažívá tzv.,,lehký zimní spánek"? Jakými zbraněmi je vybaven dikobraz? Existují želvy, které se nenaučily plavat? O dokonalých smyslech koní, o sladkých chutích drobných possumů, ale i o smrtelných nástrahách na matamaty.

Psí festivaly, kočičí balety, ptačí koncerty. Vše je v plném proudu horkého léta bez vánku. Zmrzlina teče, voda v tůních se ohřívá, asfalt horkem stéká po cestách. Dopravní prostředky leží na vyprahlých ulicích, jimž mladí stopaři dodávají dynamiku. Turisté opráší zapadlé fotoaparáty a směle vyráží na dovolenou. Cvak - cvak - cvak. Prý je moment navždy zvěčněn. Ale kdepak! Erwan razí do ulic za kulturou. Pouliční pěvci, punkoví divadelníci, kouzelníci a šmelináři, všihni ti vytváří kouzlo místa a podtrhují jeho jedinečnost.

Modrá propůjčuje energii vesmíru i fialkám. V hlubinách stojatých i tekoucích vod, vetmách světa podmořského, skví se živé i neživé. Obestřeno tajem modrého závoje, jenž byl kdysi předtím nadýchán a zavěšen v nebesích, vzpomíná na časy minulé. O závoj totiž jednou ptáci v letu zavadili a tak se snesl dolů, na Zemi, kde si jej tíha vody nekompromisně přivlastnila...

S kloboukem a kytarou v ruce Erwan vyráží po slunných cestách. Nad hlavou křídla ptačí a nebetyčné objekty z rukou lidských, sestrojených myšlenkami předků, jež nutí klopit zrak. Pod nohama stopy zaprášené sílou slunečních paprsků. Kdo kráčí v mých stopách? Na drobný okamžik se zastaví u kolemjdoucích a pro jejich úsměvy zapěje několik tónů. Léto je euforické. Ve vzduchu závan radosti z dané chvíle. Mladí vykukují ze svých nor a snaží se na sebe upozornit. Večery pak tráví v objetí pospolu....